169 paví (2051)

1    M         paví

páví

2                 Zkoumala se kvantita v kořeni druhově přivlastňovacího adjektiva k subst. páv, tedy paví × páví. Slovo páv se k nám dostalo zřejmě přes něm. z lat., další jeho původ je nejasný. Je však i v mnoha dalších slovan. jazycích, proto (třebaže jde o cizokrajného ptáka) lze uvažovat o poměrném stáří slova na našem území. Při odvozování adjektiva paví od subst. páv se v Čechách kořenná samohláska krátila, na Moravě však zůstala dlouhá (srov. k příslušné tendenci odstavec před ČJA 5, 161); u podoby páví v Čechách jde patrně o novější příklon k subst. páv – stč. a Jg dokládají jen paví.

Mapa byla regionalizována na Moravu (v Čechách se objevují obě podoby promíšeně bez ostřejších hranic). Obě zaznamenané podoby, paví i páví, jsou hodnoceny jako spisovné. Kořenná samohláska v podobě pavi ve Slezsku je patrně stará, protože ji má celá oblast slez. nář. včetně území, kde proběhla pravidelná změna á > o, ale podoba *povi doložena není, a krátkou samohlásku má také navazující území ve vm. nář oblasti.

Krácení í > i v koncovce a palatalizace hlásky v se na mapě nesledují.