Ve městech byla většinou zaznamenána podoba kázání, v oblastech s jinou variantou v okolí často jako dubletní.

4    kázaní  stč. kázanie, Jg, pol. kazanie

kázání  Jg, SSJČ

5    kázáňí Ju 3, 5, Ru 2, 3 — kázáňi Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 4 — kázaňí Ju 7, Ru 5 — kázaňi Po 1

7                 Zkoumaly se také diference v zeměpisném rozložení podob mazání × mazaní. Podoba mazání, shodná se spis. jazykem, je doložena z naprosté většiny zkoumaného území (včetně variant s pravidelným krácením mazáni v Čechách a na Moravě a patrně i mazani v záp. polovině Slezska, soudě podle ostré hranice proti vm. mazání), kdežto varianta mazaní byla zachycena jen na nejzápadnějším okraji Čech; obměna mazani ve vých. polovině Slezska, kde proběhla změna á > o, svědčí také o starším -aní (jinak by zde muselo být *mazoni).

Poznámka:

Rozdíl dlouhé a krátké samohlásky se objevuje také u několika substantiv, která už byla mapována v některém z prvních tří svazků ČJA
v rámci lexikálně diferencovaných položek a jež zaujímají pouze část zkoumaného území.

Podoba pástviště/-sko, lišící se od většinové formy pastviště/-sko (srov. ČJA 2, 140 pastvina) dlouhou kořennou samohláskou -á-, má buď zachovanou starou délku (pástviště od pástva, to od pást), tj. při odvozování nedošlo ke krácení, nebo vznikla nověji z podoby pastviště příklo-
nem k infinitivu pást. Podoby s délkou jsou doloženy z Telečska, Moravskobudějovicka a Znojemska.

Obměna slova sazenice s -á- v kořeni, tj. sázenice (viz ČJA 2, 15), má rovněž buď zachovanou starou délku (od sázený, to k sázet) – v tom
případě by při odvozování nedošlo ke krácení – nebo je novější, od sazenice příklonem k infinitivu sázet. Objevuje se na stejném území jako
pástviště, viz výše, a kromě toho ještě na Třebíčsku a záp. Novoměstsku.

K dloužení v obměně lucérka (k většinové podobě lucerka, viz ČJA 3, 109 vojtěška) došlo jistě nověji, protože jde o přejaté slovo (zákla-
dem přejímaného slova je místní jméno Luzern); podoba s délkou vznikla patrně příklonem k dem. formám vědérko (k vědro), jadérko (k jád-
ro) apod., kde je délka stará. Forma lucérka byla zaznamenána ve střední části vm. nář. s centrem na Uherskobrodsku.

K podobě chromat (viz ČJA 1, 58 kulhat) existují varianty s dlouhou kořennou samohláskou chrůmat a chrómat a obměna chrumat. Varianta
chrůmat patrně vznikla starým dloužením o > ó při odvozování z chromý a toto ó se pravidelně vyvíjelo v dnešní ů. Tato podoba zřejmě dříve
zaujímala střední pruh střm. nář. a již. část vm. nář., než ve střm. nář. došlo k pravidelnému krácení ů > u, takže dnes je na širokém
Moravskokrumlovsku podoba chrumat. Varianty chrómat na Zábřežsku a odděleně ve stř. části vm. nář. jsou novější.

K variantě přístodolek (viz ČJA 3, 16 perna) existuje hlásková varianta přístodůlek, v níž při odvozování od slova stodola patrně došlo
k dloužení kořenné samohlásky o > ó a následnému vývoji ó > uo > ů. Toto ů se pak ve střm. nář pravidelně krátilo. Slovotvorná varianta pří-
stodolek/-ůlek/-ulek zaujímá široký pruh území táhnoucí se od Mladé Boleslavi jv. směrem až ke stř. části mor.-sloven. pomezí, z toho podoba
-ůlek/-ulek pokrývá střední část (Vysokomýtsko, Zábřežsko, Boskovicko, Kroměřížsko, Lipnicko).

Rovněž při odvozování slova rozporka (od rozepřít, viz ČJA 3, 139) došlo na malé části území k dloužení o > ó a k dalšímu vývoji k dneš-
ní podobě rozpůrka. Ta se přimyká k většinové formě rozporka, která zaujímá záp. polovinu zkoumaného území, na jejím vých. okraji: je do-
ložena z již. Královéhradecka a záp. Novoměstska.

U slova budka (viz ČJA 2, 38 špaččí budka) vznikla naopak odvozováním ze staršího búda uvedená podoba s krátkou kořennou samohlás-
kou; ta je doložena z Čech a malé oblasti na již. Moravě, na většině Moravy však převažuje obměna boudka, kde při odvozování nedošlo ke
krácení (protiklad budka × boudka je česko-moravský, proto bude zřejmě starý).

Dloužení u > ú máme zachyceno u podob núdle (viz ČJA 1, 96 nudle) a okúrka (ČJA 1, 102 okurka), Vzhledem k tomu, že dnešním
výsledkem tohoto dloužení není ou, ale ú, je zřejmé, že v obou případech jde o dloužení novější, až po provedení změny ú > ou. Obě slova jsou
přejatá a do češtiny se zřejmě dostala později. U podoby núdle lze uvažovat o návaznosti na dlouhou výslovnost v něm. předloze Nudel (je doložena
ze zč. a szč. okraje, kde se přimyká k území dříve osídlenému něm. obyvatelstvem), u obměny okúrka (již. část jzč. nář.) je motivace dloužení
nejasná.

U slova podrúžňata, doloženého z Kyjovska a Břeclavska jako obměna jm. varianty podružňata (viz ČJA 3, 244 druhá housata), jde patrně
o novější dloužení, i když nemůžeme vyloučit ani starou změnu kvantity – při odvozování (k druhý) se mohla kořenná samohláska dloužit; ve
vm. nář zůstalo ú zachováno, takže jeho stáří nemůžeme určit podle případných následných změn.

Ke slovu kyška (viz ČJA 1, 107 kyselé mléko) existuje varianta kýška, kde při odvozování z inf. kysati nejspíš došlo k dloužení y >
ý. Varianta kyška/kýška pokrývá vých. polovinu Moravy, z toho podoba kýška, resp. podoby s novějšími střídnicemi za staré ý, je doložena
z Litovelska a oblasti mezi Boskovicemi a Prostějovem, odděleně pak ze sev. a stř. části vm. nář.; byla patrně původně i ve Slezsku, protože
izoglosa mezi krátkou a dlouhou podobou běží po hranici vm. nář. a slez. nář., kde se všechny dlouhé samohlásky pravidelně krátily.

Či