166      žaludek (1677)

1    M         žaludek — žalud 674, 64, 710

žalúdek — žaúdek

žaloudek

žalódek (žaldek 647, 649, 651–658, žaldek 626–628, žalúdek 669–671, 673)

žoundek

2                 Slovo žaludek je patrně dem. k *želǫdъ, etymologicky nepříbuznému s *želǫdъ ‚žalud‘. Na mapě sledujeme nejen rozdíl žaludek × žalúdek, ale zobrazujeme také podoby s pravidelnými střídnicemi za -ú-. Vývojově nejstarší je vm. varianta žalúdek, z něhož po diftongizaci ú > ou vznikla obměna žaloudek, jež dalším vývojem dala střm. podobu žalódek. Slez. varianta žaludek nenavazuje na stejnou podobu doloženou z Čech, ale vznikla pravidelným slezským krácením dlouhých samohlásek z výchozí podoby žalúdek. Podoba žaúdek je důsledkem splynutí obalovaného  s následným ú a v obměně žolundek je rozložená nosovka ǫ > un (počáteční že- se zde v návaznosti na polštinu změnilo dispalatalizací v žo-). Vývojem náslovného že- > ža- se zde nezabýváme.

Varianta žalud, vzácně doložená z Moravy, vznikla zřejmě novou desufixací (snad na základě adideace ke slovu žalud ‚plod dubu‘) ve snaze zbavit slovo zdánlivé deminuce.

3                 Podoba žaludek, shodná se spis. jazykem, zaujímá větší část Čech; od západu až zhruba po linii Prachatice – Tábor – Ledeč nad Sázavou – Hradec Králové – Náchod je nedubletní, východně odtud na území Čech se vyskytuje řidčeji a zpravidla v dubletě s obměnou žaloudek. Ta pokrývá široký pruh území táhnoucí se od severovýchodu na jihozápad východně od výše uvedené linie až k hranicím střm. nář. Ve střm. a vm. nář. a na většině Slezska se pak vyskytují pravidelné obměny vyplývající z vývoje starého -ú-, tak jak byly popsány v odd. 2.; jejich přesné územní rozložení zde nepopisujeme. Podoba žaúdek byla zapsána zejména na Břeclavsku, ojediněle i jinde ve vm. nář., obměna žolundek je charakteristická pro Těšínsko a Jablunkovsko a varianta žalud se vzácně a rozptýleně objevuje ve střední části Moravy.

Z měst je vesměs doložena podoba žaludek, někdy i jako dubletní s variantou běžnou ve venkovském okolí.