162      lávka (1256)

1    M         láfka (láka)

lafka

2                 Mapa zachycuje protiklad podob s dlouhou a krátkou samohláskou v kořeni u dem. od slova lava (všesl. kromě srbštiny a chorvatštiny v různých odvozených významech, zprav. ‚lavice na sezení či na spaní, prkno přes vodu apod.‘ u nás nář. mor.), tedy lávka × lavka, ve významu ‚prkno položené přes potok, úzký můstek, nejč. přes vodu‘. Na části území došlo při odvozování k dloužení kořenné samohlásky, jinde zůstala zachována samohláska krátká. Na mapě neregistrujeme rozsah podob s  --, tedy láka (výskytu -- je věnována samostatná kapitola, srov. ČJA 5, 308), ani s ł-/- (łafka/afka; srov. ČJA 5, 93).

3                 Podoba lávka, shodná se spis. jazykem, pokrývá většinu Čech s přesahem na jz. Moravu až po Znojmo. Forma lavka je typická pro záp. Čechy a pro téměř celou Moravu (bez jz. části a malé oblasti na Boskovicku, s přesahem až k Ledči nad Sázavou) a Slezsko.

Z měst je vesměs doložena podoba lávka, v oblastech varianty lavka zpravidla jako dubletní.