161      krupka (427)

1    M         krupka

krúpka

kroupka

krópka (krpka 647, 649, 652–568, kr4pka 628, 629, krúpka 669–671)

2                 Zkoumal se protiklad podob s krátkou a dlouhou kořennou samohláskou (či dvojhláskou) u deminutiva od slova kroupa (všeslov. krupa, stč. krúpa, příbuzné je něm. Graupe). K pův. krúpa vzniklo připojením sufixu -ka deminutivum, v němž se na části zkoumaného území kořenná samohláska zkrátila (krupka), jinde však zůstala dlouhá (krúpka). Dlouhé -ú- v kořeni pak zůstalo zachováno (vm. krúpka), nebo se dále pravidelně vyvíjelo (čm. kroupka, střm. krópka). Slezská podoba krupka je stará (nevznikla tedy slez. krácením samohlásek z krúpka, ale navazuje na podobu krupka doloženou z Čech; srov. i pol. krupka).

3                 Většinová je podoba krupka, shodná se spis. jazykem, která pokrývá téměř celé Čechy (bez nejvýchodnějšího okraje střč. nář.) s přesahem na jz. okraj Moravy a také území nářečí slezských, Hranicko a Holešovsko. Nedubletně se vyskytuje rovněž na ostrůvcích jv. od Boskovic a mezi Brnem a Moravským Krumlovem. Zbytek zkoumaného území, tj. většinu Moravy, charakterizují podoby s dlouhou samohl. či s diftongem: přechod. čes.-mor. nář. (s vých. okrajem střč. nář.) kroupka, střm. nář. krópka a vm. nář. krúpka. Z vm. nář., především z jejich sev. poloviny, a také z Hlučínska někdy doklady nemáme (je tam buď jiný lexém, nebo se neužívá dem. podoba slova).

Ve městech se položka nezkoumala.