160      růst (1119)

1    M         rúst

                   roust

                   rust (ruo- 801)

                   rost

róst

2                 Rozdíly v kvantitě jsme sledovali u infinitivu růst (psl. *orsti; patřilo mezi slova s přízvukem na poslední
slabice, srov. rus. rastí s přízvukem na druhé slabice).

Reflexem starých rozdílů v kvantitě jsou podoby růst (s hláskovými obměnami roust, rust) × rost (s novější hláskovou obměnou róst).

Varianta růst vznikla z podoby rósti (< *orsti – metatezí likvid) pravidelnými hláskovými změnami ó > uo > ů. Obměna roust je výsledkem diftongizace ů > ou (srov. PRO D3a); v střč. nář. na Benešovsku je výskyt ou patrně podpořen výskytem digtongu ei (v běžné grafice ej), srov. nejst, viz ČJA 5, 159). Obměna rust vznikla pozdějším krácením, které je typické pro dvě oddělené oblasti střm. nář. a pro slez. nář. (srov. ČJA 5, 208; ČJA 5, 209; ČJA 5, 210; ČJA 5, 211; ČJA 5, 212). Ve slez. nář. může též jít o vývoj navazující na pol. změnu ó > u, která souvisí se zánikem kvantity v polštině, k tomu srov. pol. podobu příč. min. rósł [-u-], viz ČJA 4, 389 rostl.

Podoba rost může být jednak odrazem staré krátkosti v souvislosti s přízvukem a intonacemi, jednak analogického vyrovnávání podle podob příč. min. (rostl, rostla), popřípadě ind. préz. (rostu).

Obměna róst vznikla pozdějším dloužením, srov. ČJA 5, 157c.

V některých lokalitách vých. okraje slez. nář. a v příhraničních lokalitách na Kopanicku byla zapsána podoba s formantem -nu- (rosnuť), jenž zařazuje toto sloveso ke 2. slovesné třídě (na mapě ji neuvádíme).

3                 Podoba růst, shodná se spis. jazykem, je v Čechách typická pro svč. a střč. nář. (bez jz. okraje) a pro vých. úsek jzč. nář., na Moravě pak pro pruh střm. nář. (mezi Novým Městem na Moravě, Boskovicemi, Brnem,