ČJA 5

158      žít (1941)

1    M         žít

žit

2                 Na mapě je představeno rozložení podob s délkou a krátkostí u infinitivu žít (psl. *žiti).

Krátká samohláska u podoby žit vznikla patrně starým krácením, má snad podporu i ve tvarech příč. min. (žil) a ind. préz. (žiju, žiješ, ...), pro které je též charakteristická krátká kořenná samohláska.

Větší územní rozšíření obměny žit (srov. rozšíření např. podob dat, byt, viz ČJA 5, 157) zřejmě souvisí s tím, že na oblast starého krácení navazuje území (zejména svč. nář.), kde došlo k pozdějšímu krácení í (srov. např. ČJA 5, 203, též PRO A1d). Na Moravě jsme u zkrácené podoby žit zachytili varianty s pravidelnými změnami krátkého i (že-, ž-, žy-), k tomu srov. ČJA 5, 51.

Podoba žít (s dlouhou samohláskou) se mohla rozšířit ve stř. pruhu střm. nář. zřejmě analogicky podle slov, u kterých právě v této oblasti nedocházelo k novějšímu (pozdějšímu) krácení (srov. např. ČJA 5, 203; ČJA 5, 205, příp. PRO Alb).

3                 Podoba žít, shodná se spis. jazykem, je rozšířena v jzč. a střč. nář. bez nejsevernějšího okraje a nedubletně byla též zapsána ve stř. pruhu střm. nář. a častěji jako dubleta v svč. nář. Zkrácená varianta žit je charakteristická pro nářečí na Moravě (až na pás zhruba mezi Svitavami a Břeclaví) a ve Slezsku a pro svč. nář.

Do měst v areálu podoby žit proniká nejspíš vlivem spis. jazyka jako dubleta podoba žít, v sm. pohraničí je dokonce formou jedinou.


4    žit  sloven. žiť, pol. żyć, hluž. žić

 

žít  stč., Jg, SSJČ


5    žít Ju 3, 5 — žit Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, Ru 4, 5 — žiť Ju 7 — živit Ju 1, 2, 5, 6, Ru 1–3

Ko