157      a) dát (2500)

b) být (2483)

c) plít (ČJA 4-364)

jíst (358)

1    M         a)  dát

     dat

b) být (ý: jen PRO D1a)

     byt

c)  plít (plejt)

     plet

     pléť 724, 739, 740, 747, 748

2                 Izoglosy na svodné mapě zachycují rozložení podob s dlouhou a krátkou samohláskou u infinitivů dát (psl. *dati), být (psl. *byti) a plít (psl. *pelti, z toho metatezí likvid stč. podoba pléti).

                   Obměny s krátkou samohláskou dat, byt a plet jsou patrně reflexem starého krácení, mají též podporu ve tvarech příčestí minulého dal, byl a plel a ve tvarech předponových např. podat a vyplet, které se také vyznačují krátkostí kořenné samohlásky.

                   V českých nář. v užším smyslu byl infinitiv být zaznamenán v pravidelné obměně bejt (ý > ej), na Moravě pak jsme u zkrácené podoby byt zachytili varianty s pravidelnými změnami krátkého y (be-, b-, bi-), srov. ČJA 5, 47; ČJA 5, 48; ČJA 5, 49.

Podoba infinitivu plít vznikla ze stč. formy pléti úžením é > í (obměna plejt je důsledkem „nadměrné“ diftongizace, podporované nepochybně tvary ind. préz. pleju, pleješ,  ...).

Větší územní rozšíření zkrácené obměny plet vzhledem k rozšíření zkrácených variant dat, byt zřejmě souvisí s tím, že na oblast starého krácení navazuje území (zejména svč. nář.), kde došlo k pozdějšímu krácení í (srov. např. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205), podobně též u rozšíření varianty žit, viz ČJA 5, 158. O původně menším rozsahu varianty plet svědčí i nedubletní výskyt formy plejt na Vysokomýtsku, k tomu srov. ČJA 4, 364 plít.

Varianta pléť zachycená v sev. okraji vm. nář. je patrně reflexem pozdějšího dloužení e > é.

V podstatě shodné rozložení podob s krátkou a dlouhou samohláskou jako u infinitivu dát náš výzkum zaznamenal i u položek brát (1655), prát (290) a lhát (ČJA 1, 77 lhát).

Diference v kvantitě projevující se zejména odlišnými střídnicemi za staré délky a krátkosti představují též mapy a komentáře infinitivů ve 4. dílu ČJA: ČJA 4, 361 mít (srov. mít × mět), ČJA 4, 362 chtít (srov. chtít × chtět).

3                 Izoglosa mezi podobami dát × dat v podstatě sleduje starou česko-moravskou zemskou hranici, přičemž pro Čechy je charakteristická podoba s délkou (shodná se spis. jazykem) a pro Moravu a Slezsko varianta s krátkostí.

Izoglosa mezi podobami být × byt směřuje od Šumperka ke Svitavám, odtud přes Tišnov a Brno k Mikulovu. Forma byt tak pokrývá většinu Moravy (bez již. části a Zábřežska) a Slezsko. Na ostatním území je běžná podoba být, shodná se spis. jazykem.

Izoglosa mezi podobami plít × plet vede zhruba po linii Trutnov – Hradec Králové – Ledeč nad Sázavou – Jihlava – Slavonice. Varianta plet je rozšířena na východ od této izoglosy, tzn. zahrnuje celou Moravu a Slezsko, dále přesahuje do vých. úseku svč. dialektů a na vých. okraj střč. a jzč. nář. Na malém území Valašska byla zapsána sekundárně zdloužená forma pléť. Na západ od vyznačené izoglosy je rozšířena podoba plít, shodná se spis. jazykem, (případně obměna plejt, která vytváří ucelený územní celek nejen v záp. polovině svč. nář. a v přilehlém okraji střč. nář., ale i na Vysokomýtsku, viz odd. 2).