ČJA 5
150 pero (36)
1 M péro
píro
piro
pero — p’uro
2 Položka je zaměřena na zjišťování kvantitativních obměn neutra pero ,nástroj na psaní‘ (psl. *pero). Podoby péro i pero jsou spisovné. Dnešní varianty jsou odrazem starých intonačních poměrů.
Dlouhá je nejen podoba péro, ale i podoba píro (z níž vznikla obměna piro), která vznikla úžením é > í (popř. pravidelným krácením í > i).
V Čechách se na délce mohla podílet svč. sekundárně dloužená podoba péři. Nelze vyloučit ani vliv spis. jazyka.
Slezská obměna p’uro je výsledkem dispalatalizace ’e > o (viz ČJA 5, 68b sestra).
3 Podoba pero byla zachycena ve většině jzč. nářečí, v přilehlých střč. dialektech a ve Slezsku (v čes.-pol. přechod. nářečích v formě p’uro). Podoba pero proniká i do měst v Čechách (zde často vedle formy péro), dále do měst na vých. Moravě a ve Slezsku. Zbývající města se většinou shodují se svým okolím.
Na ostatním území, tj. v téměř celých Čechách (s výjimkou záp. Čech), a na Moravě se objevuje forma péro. V centrálních střm. dialektech a na Znojemsku je ve variantě piro (především na Boskovicku, Židlochovicku a Holešovsku v obměně píro).
4 pero stč., SSJČ, sloven., hluž. pjero
péro stč., Jg, SSJČ
píro SSJČ zast.
p’juro pol. pjóro
5 péro Ju 1–5, Ru 2–5 — pero Ju 3, 4 — píro Po 1
Hb
