ČJA 5
15 stavení gen. sg. n. (ČJA 4, 41)
zelí gen. sg. n. (ČJA 4, 40)
obecní nom. sg. f. (ČJA 4, 204, ČJA 5, 76a)
1 M staveňí
staveňá — staveňa
2 Přehlásku dlouhého ’á jsme sledovali také na tvaru gen. sg. ьjo-kmenových substantiv stavení a zelí. Gen. sg. měl pův. formu staveňá a ve spisovném jazyce a ve většině našich nářečí se u něho provedly obvyklé hláskové změny: přehláska, monoftongizace, na části území i krácení (staveňá > stavenie > stavení > staveni). Nepřehlasované formy zakončené na -á prošly ve Slezsku krácením, popř. změnou á > o (staveňá > staveňo). Tyto formy s pravidelnou hláskoslovnou změnou eN > yN (srov. ČJA 5, 70b jelen; PRO E7) na mapě nezakreslujeme.
Ze střm. dialektů doložená forma staveňa představuje analogický novotvar podle typu pole (nář. gen. sg. pola); jím se odstranila pádová homonymie.
Tvary gen. sg. subst. zelí a nepřehlasované a analogické formy u měkkých adjektiv typu obecní komentujeme v oddíle 7.
3 Nepřehlasované podoby jsou omezeny na východ zkoumaného území. Tvary staveňá (staveňa) máme doloženy z úzkého příhraničního pruhu obcí na Břeclavsku a již. Uherskobrodsku, dále téměř z celé oblasti slezských nářečí (mimo jz. okraj Opavska) a z Valašska. V slezských dialektech jsou přirozeně formy bez kvantity (staveňa), v přechod. nářečích česko-polských a v přilehlých lokalitách na Frýdecku se někdejší á změnilo v o (staveňo), srov. ČJA 5, 69 dobrá.
Analogická podoba staveňa se dokládá porůznu z vm. a střm. dialektů. Jinak na celém území dominují tvary přehlasované – stavení.
4 staveňa sloven. stavania, dluž. staw’en’a, pol. -ia
stavení stč. stavenie, Db, SSJČ
5 —
7 Oblast nepřehlasovaných podob gen. sg. zelá, zela (zelo) se zhruba shoduje s oblastí nepřehlasovaného tvaru staveňá, staveňa, srov. ČJA 4, 40. Vedle přehlasované formy zelí existuje další přehlasovaná varianta zelé. V tomto případě se ze staršího dlouhého ě po souhlásce l vyvinulo dlouhé é, jež se neužilo a zůstalo zachováno.
Přehláska ’á > ie > í se realizovala téměř na celém zkoumaném území také v zakončení měkkých adjektiv f. typu obecní. Na sev. Opavsku, Hlučínsku a ve vých. podskupině slezských nářečí s přechodnými nářečími česko-polskými se vyskytuje forma bez přehlásky, ale se zkráceným a, tedy obecňa. Na tomto stavu má rozhodující podíl analogie podle adj. typu dobrá. Svědčí pro to nejen zvláštní, zcela ojedinělý rozsah nepřehlasovaných podob (srov. ČJA 4, 204 obecní), ale také paralelní tvary neutra obecně, jež mohly vzniknout pouze analogií.
Forma obecňá byla zachycena v kopaničářských nářečích, varianta obecňa zabírá zejména záp. a střední Opavsko, Hlučínsko a zčásti i Frýdecko-Místecko, v přechod. dialektech česko-polských je vystřídána pravidelnou hláskoslovnou variantou obecňo.
Bh
