147      a) léto (1537)

b) v létě (1538)

1    M         a)  léto

                        líto

     leto (též 137) — lato

b) léťe (líťe)

     leťe

2                 Na mapě je zachyceno územní rozšíření podob s délkou a krátkostí v první slabice dvojslabičného neutra léto ‚roční období‘ (psl. *lěto), a to u forem nominativu sg. a lokálu sg.

Forma léto zachovává původní délku za raženou (akutovou) intonaci, její obměna leto je výsledkem starého krácení, popř. paradigmatického vyrovnávání podle podob s krátkou samohláskou v pl. (gen. let, dat. letům, lok. letech, instr. lety). K problematice krácení viz ČJA 5,133 skála. Ve spis. jazyce jsou v sg. v obou významech jen podoby nezkrácené, v gen. pl. pouze let.

Kořenné é, jak dokazuje stav v dnešních nářečích, se krátilo v různém rozsahu a na jeho uskutečnění se zřejmě výrazněji podílela kmenová analogie. Dlouhé jsou formy s é (léto), ale i formy s í – a původně i s i – (líto, lito), které vznikly úžením é > í, popř. následným krácením í > i, ze staré podoby léto. Tyto zúžené formy měly patrně v minulosti větší územní rozsah, dnes představují okrajový archaismus. Byly zapsány především u staré generace. Vzhledem k územnímu výskytu považujeme délku u výrazu léto v svč. nářečích za novější.

Ve Slezsku je podoba leto výsledkem pravidelného krácení.

Forma lato v pol.-čes. přechod. nářečích je výsledkem dispalatalizace ě > ’a (v návaznosti na polské dialekty).

Podoba lok. sg. létě, shodná se spisovným jazykem, uchovává délku ve shodě s ostatními singulárovými tvary paradigmatu, naopak forma letě je výsledkem paradigmatického vyrovnávání podle krátkých plurálových forem (viz výše).

3                 Podoba leto se vyskytuje na téměř celém území českého národního jazyka. V svč., střč. a střm. dialektech a ve většině měst bývá často v dubletě s formou léto. Hlásková obměna líto vytváří souvislou oblast mezi Šumperkem a Prostějovem. Byla zachycena též v malých areálech na Doudlebsku, Chodsku, Náchodsku a Brněnsku. Čes.-pol. přechodová nářečí se vydělují podobou lato.

V lok. sg. je územně nejrozšířenější podoba s krátkou kmenovou samohláskou letě. Byla zaznamenána v celých Čechách a na záp. polovině Moravy. Tvar létě byl zachycen na vých. polovině Moravy, ve Slezsku, ojediněle v svč., v přilehlých střč. dialektech. Také byl zapsán ve většině měst (často u mladé generace).