ČJA 5

144      bříza (1293)

1    M         bříza (též břízda 405, břízla 232, 406)

                   iza

březa (též 835, břéza 747) — břoza 831–834, 836

N          březina

2                 Mapa je zaměřena na zjišťování podob s délkou a krátkostí u dvojslabičného feminina bříza (psl. *berza, metatezí likvid vznikla břieza). Forma bříza zachovává v první slabice původní délku – dlouhé ie (za starou akutovou intonaci).

Navíc je na mapě zaznamenána i podoba břiza, která je výsledkem pravidelného krácení í > i ve kmeni v sev. a již. střm. a již. čm. nářečích. Tato podoba se často vyskytuje vedle nezkrácené formy bříza. Střm. podobu břiza (< bříza) považujeme za přejímku ze spisovného jazyka.

Jako vedlejší problém je zaznamenána i forma s dispalatalizací e > o, a to břoza v přechod. čes.-pol. nářečích.

V některých zkoumaných bodech na Domažlicku a na jihu Čech se užívá ve sledovaném významu odvozeniny březina. Nemapujeme ji.

3                 Izoglosa oddělující podobu bříza od formy březa se zhruba kryje s bývalou zemskou hranicí čes.-mor. Pro Čechy je typická forma bříza. Pro Moravu (s výběžkem až na Jihlavsko) a Slezsko je příznačná varianta březa. Ta byla dále zaznamenána i na Náchodsku. Její obměna břoza byla zapsána v přechod. čes.-pol. pruhu.

Podoba bříza, shodná se spisovným jazykem, se navíc vyskytuje zejména v mor. městech (zde často v dubletě s obměnou břiza). Tato obměna se objevuje též v centrálním úseku střm. dialektů, na Židlochovicku a Třebíčsku. Zbývající města se neliší od svého venkovského okolí.


4    březa  Jg, slov. breza

bříza  stč. břieza, Jg, SSJČ, hluž. břěza

 

břoza  pol. brzoza


5    bříza Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4, březa Ju 7 — (ta) břez Po 1

Hb