14        zábst (ČJA 4, 363)

1    M         zápst

             ozábat (oz’obat 824–829, uz’abac’ 819, uz’obac’ 818, 830, ozjabac 755)

zípst (zejpst 116, zípct 329, 334)

             ozíbat (uz’ibac’ 820, uz’iebac’ 801)

(u)oźumbać 831–834 (-ž- 835, 836)

2                 Sloveso zábst (psl. *zębti, stč. ziebsti – zabu) přecházelo v nářečích k jiným produktivnějším slovesným třídám a liší se i slovotvorně (předponové a nepředponové tvary), srov. ČJA 4, 363 zábst. Na tomto místě se zaměřujeme na střídnice za pův. ę.

Pův. nosovka se reflektuje jako nepřehlasované á (např. zábst, forma je analogická podle příč. min. muž. rodu zábl; ve Slezsku jako a, o: oz’abac’, oz’obac’; zde jde o tvar původní), jako přehlasované a monoftongizované í (zíbst), jako diftong ie (uz’iebac’), ale také jako skupení s ústní samohláskou a nosovou souhláskou -um- (oźumbat). Před reflexy za pův. nosovku se sykavka z na části slez. nářečí palatalizuje, např. oz’abac’.

3                 Přehlasované formy zíbst pokrývají záp. polovinu jzč. nářečí, odděleně ještě sev. a vých. okraj vm. nářečí a v návaznosti pak téměř celou střední Moravu a záp. podskupinu nářečí slezských. Ve vm. dialektech, na Holešovsku a na záp. Slezsku je obvyklá jen předponová forma ozíbat.

Varianta zábst zabírá střední část Čech v severojižním směru s přesahem na jz. Moravu, odděleně pak již. úsek vm. dialektů se středem na Kyjovsku. Ve Slezsku zahrnuje oblast zhruba od Odry na východ forma oz’abat, na Frýdecku převládá po pravidelné změně á > o podoba oz’obat. Na sev. Opavsku má slovotvornou variantu s předponou u- (např. užybač). V pruhu přechod. nářečí česko-polských převažuje podoba oźumbat.