v ostravickém úseku obměna sloma (o < á), domníváme se, že zkrácená podoba slama tu existovala již před
16. stol., tzn. před zkrácením všech dlouhých samohlásek v slez. nář., a jde tedy o podobu se starou krátkos-
tí, která mohla mít dříve podobné rozšíření jako např. podoba vrana, srov. ČJA 5, 137. Zkrácená obměna slama
mohla ze střm. a vm. nář. vymizet tím, že neměla podporu ve zkrácených plurálových tvarech, protože se
běžně neužívají.

U formy instr. sg. slámou došlo k vyrovnání kvantity v první slabice podle nepřímých pádů sg., obměna slamou je zřejmě pozůstatkem starého krácení přízvučných délek, ke kterému docházelo ve třetí slabice od konce slova (psl. *solmojǫ > slamoju > slamú > slamou).

Samohláska u ve slovních základech podob sluma, slumum je výsledkem změny oN > uN v návaznosti na polštinu (srov. vruna, viz ČJA 5, 137).

3                 V nom. sg. je většinovým tvarem nezkrácená podoba sláma; té se užívá v celých Čechách a na Moravě. Zkrácenou variantou slama se vyznačují jen slezská nářečí, v oblasti přechod. nářečí česko-polských pak byla zapsána obměna sluma. Města se shodují s nář. okolím.

V instr. sg. se variata slamou objevuje kromě slez. nář. též na většině území čes. nář. v užším smyslu a ve střm. nář. v severojižním pruhu směřujícím zhruba od Šumperka až k Vyškovu (pro oblast přechod. nářečí česko-polských je charakteristická obměna slumum). Podoba slámou byla zachycena v oblasti střč. nář. na širším Roudnicku, v svč. nář. na Mladoboleslavsku, na Moravě pak je typická pro vm. nář. a větší část střm. nář. (bez výše vymezeného pruhu). Ve městech (kromě slez. měst) převažuje podoba slámou.

4    a)   slama  sloven.

      sláma  stč., Jg, SSJČ

      sluma  pol. i hluž. słoma

b)   slamou  stč. slamú, Jg, PSJČ, sloven.

      slumum  pol. słomą, hluž. słomu

5    a)   sláma Po 1, Ju 1–6, Ru 2–5

b)   slámou Po 1, Ju 1–6, Ru 2, 3 — slámó Ju 6 — slámú Ru 5 —
słámú Ju 7 — slamou Ju 3, Ru 4

Ko