137      vrána (1449)

1    M         vrána

vrana

vruna

2                 Na mapě je zachyceno rozšíření podob s délkou a krátkostí u feminina vrána (psl. *vórna).

Podoba vrána, která vznikla metatezí likvid (vorna > vrána), uchovává původní délku za raženou intonaci (proto rus. voróna, sch. vrȁna, srov. ČJA 5, 136). Varianta vrana je výsledkem starého krácení ražených délek, popřípadě vyrovnání podle zkrácených plurálových tvarů (gen. vran, dat. vranám, lok. vranách, instr. vranami; o krácení těchto tvarů srov. ČJA 5, 133).

Výsledkem rozdílné kvantity v jednotlivých pádech paradigmatu a následného vyrovnávání (buď podle tvarů s dlouhou, nebo krátkou samohláskou v první slabice) jsou též dublety podle SSJČ vránám/vranám, vránách/vranách, vránami/vranami. Samohláska u v obměně vruna vznikla změnou oN > uN (vrona > vruna), přičemž předpokládaná výchozí podoba vrona je výslednicí polského typu vývoje psl. skupiny *tort.

3                 Izoglosa mezi podobami vrána a vrana probíhá v těsné blízkosti staré česko-moravské zemské hranice, přičemž pro Čechy je charakteristická podoba vrána, shodná se spis. jazykem, a pro Moravu obměna vrana, jež je v oblasti přechod. nářečí česko-polských vystřídána variantou vruna.

V českých městech se užívá podoby vrána, jež proniká (častěji jako dubletní) i do moravských měst.