132      a) pláč (1791)

b) pláče gen. sg. m. (ČJA 4, 32)

c) kámen (1212)

1    M         a)  pláč

     plač

b) pláče (-u)

     plače (-u)

c)  kámen

     kamen (kameň)

2                 Na mapě je zachyceno rozložení podob s krátkou a dlouhou samohláskou u maskulina pláč (psl. *plak-jь, tedy pův. dvojslabičné slovo s raženou intonací), a to u tvaru nom. a gen. sg. (ke koncovkám gen. sg. srov. ČJA 4, 32 pláče), a u maskulina kámen (k morfologickým diferencím, tj. k zakončení -n × -ň, srov. ČJA 4, 1 kámen).

Podoba nom. sg. pláč uchovává původní délku (za starou akutovou intonaci). Obměna plač je patrně odrazem moravské krátkosti.

U forem gen. sg. pláče, plače došlo zřejmě k vyrovnání kvantity v závislosti na územním rozšíření podob nom. sg. pláč, plač. Města nebyla zkoumána.

Podoba nom. sg. kámen (od původu tvar akuzativní) má asi délku podle pův. dvojslabičného nom. kámy (psl. *kamy), kde byla délka patrně za starou akutovou intonaci. Krátká kořenná samohláska v obměně kamen (kameň) může být výsledkem starého krácení, ke kterému docházelo ve třetí slabice od konce (stsl. akuz. kamenь), případně vyrovnání podle ostatních víceslabičných tvarů s náležitou krátkostí (např. v sg. gen. kamene, dat./lok. kameni, instr. kamenem). Situace ve městech se v podstatě shoduje s nář. okolím. Zč. města dokládají navíc obměnu kamen a sm. pohraniční města variantu kámen (srov. situaci na mapě ČJA 4, 1 kámen).

3                 Na větší části území národního jazyka je rozšířena podoba pláč, shodná se spis. jazykem, ta byla často i nedubletně zapsána v areálu podoby plač, zejména mezi Kroměříží a Kyjovem a na Prostějovsku (zde nejspíš pod vlivem spis. jazyka). Západní hranice podoby plač prochází západně od Šumperka, dále směřuje k Boskovicím a pokračuje směrem na Brno a odtud k Břeclavi.

Téměř shodné územní rozšíření jsme zachytili i u podob gen. sg. pláče, plače. Obměna plače mírně přesahuje izoglosu mezi podobami pláč a plač na Mikulovsku a dále v oblasti mezi Brnem a Boskovicemi.

Podoba kámen, shodná se spis. jazykem, je rozšířena zhruba v sev. polovině Čech s Plzeňskem a Chodskem (bez nejvýchodnějšího okraje svč. nář.). Pro zbývající část Čech a celou Moravu a Slezsko je charakteristická podoba s krátkostí kamen (kameň).