13 více (2529)

1    M         víc

vjac 801, 818 (vjacéj 755)

v’yncej (v’yncy 831, v’yncyj 832)

vjec — vjecéj

2                 V tvaru 2. stupně adv. více je kmenová samohláska -í- střídnicí za pův. nosovku ę. Rozšíření přehlasovaných a nepřehlasovaných forem dokládá, jak do procesu pravidelného vývoje může výrazně zasáhnout analogie. Rozsah variant s rozloženou nosovkou (v’yncej) je tradiční, vyskytuje se v pásu přechod. nářečí česko-polských, nepřehlasovaný tvar (vjac) je však omezen na mikroareál na území Polska sev. od Opavy a na malé území s novější slovenskou kolonizací (b. 755). Velkou část vm. nářečí a část Slezska pokrývá „nepravidelná“ forma věc(ej). Soudíme, že ji lze nejlépe vyložit jako analogický tvar podle opozita méň, meň, meňéj. Izoglosa forem víc × věc(éj) téměř přesně sleduje izoglosu adv. míň × meň(éj). Zcela nelze vyloučit ani vliv tvaru větší.

3                 Celé Čechy a většinu území Moravy pokrývá tvar víc. Nepřehlasovaná forma vjac je omezena jen na část kopaničářských nářečí a na mikroareál sev. od Opavy. Varianty s rozloženou nosovkou (vjyncej, vjyncyj) jsou typické pro pás přechod. nářečí česko-polských. Ostatní území slezských nářečí a vých. pruh vm. dialektů se vyděluje analogickou formou věc. Ta se nezřídka střídá s delším tvarem věcéj.