129      a) ryba (1423)

b) tchyně (1817)

1    M         a)  rejba

b) tchejně 101, 103, 106,108

2                 Kořenná samohláska ve slově ryba se v některých archaických oblastech ještě v době široké výslovnosti y, tedy před jeho splynutím s i, dloužila v ý, z něhož se později vyvinulo ej (rejba).

Ke slovu tchyně se promíšeně po celém zkoumaném území dokládá i zdloužená varianta tchýně, která v Čechách dokonce převažuje (velmi často však byly zapsány jiné lexémy: v Čechách maminka, panimáma, na Moravě a ve Slezsku švígrmutra, od muža/ženy matka apod.). Zde však jde o dloužení mladší, po splynutí y/i > i. Na mapě zaznamenáváme pozitivně pouze podobu tchejně, v níž došlo k dloužení před tímto splynutím a později k diftongizaci ý > ej a která je zcela okrajová (přestože jde zřejmě o slovo staré: Holub – Kopečný předpokládá, že navazuje na psl. *tьs-anъ ,tchán‘: tch-yně; je jen v češtině).

3                 Podoba rejba byla zaznamenána jen na Chodsku se Stříbrskem a odděleně na Doudlebsku, a to zpravidla jako dubletní s většinovou formou ryba.

Slovo tchejně se objevuje jen v několika obcích Horního Pojizeří.

4    —

5    —

Či