ČJA 5

128      dýchat (1674)

1    M         dychat (y: jen y, i) — dechat

dýchat (ý: jen ý, í) — dejchat — déchat (d-)

2                 Zkoumaly se diference v územním rozložení podob s pův. krátkým kořenným -y- (dychat, dechat) a se zdlouženým -ý- (dýchat, dejchat, déchat). V psl. existovalo sloveso dychati (iter. od *dъchnǫti), v němž došlo později, snad už v době metatonií, ale jistě před diftongizací ý > ej, na většině zkoumaného území k dloužení kořenné samohlásky (stč. má dychatidýchati). Ta pak podlehla pravidelnému vývoji, tj. diftongizaci ý > ej a následné monoftongizaci ej > é, či splynutí ýí. Podoby dychatdýchat na mapě zapisujeme ve shodě se spisovnou grafikou a nesledujeme širokou výslovnost y/ý na vých. Moravě a ve Slezsku.

Podoba dýchat v svč. nář. zřejmě nenavazuje na starou zdlouženou podobu, která je uchována ve vm. nář., ale vznikla novějším dloužením až po provedené diftongizaci ý > ej (dýchatdechat tvořily původně asi jeden společný areál). Slezská varianta dychat patrně není pokračováním psl. podoby, jako je tomu na části střč. a svč. nář., ale pravděpodobně vznikla slez. krácením samohlásek ze staršího dýchat, i když možná lze o starší návaznosti uvažovat vzhledem k sousedství zábřežské podoby dechat (< dychat).

3                 Podoby s krátkou kořennou samohláskou jsou dnes uchovány jen v areálu v sev. polovině Čech, zahrnujícím sev. Rakovnicko, okolí Prahy, Roudnice nad Labem a Benešova, Mladoboleslavsko a sev. a již. Královéhradecko, kde byla zachycena varianta dychat – ta se dokládá i ze slez. nář. – a na Zábřežsku, pro něž je typická obměna dechat. Zbytek zkoumaného území pokrývají podoby s dlouhou kořennou samohláskou (či s diftongem): vm. nář. a sev. část svč. nář. dýchat, ostatní česká nářečí v užším slova smyslu dejchat, střm. nář. déchat (dchat).

Z většiny měst v Čechách je doložena podoba dejchat, z oblastí s jinou variantou v okolí jako dubletní, a ta se objevuje i ve městech na záp. polovině Moravy. V mor. městech jinak převažuje podoba dýchat, shodná se spis. jazykem.


4    dejchat  Jg

dychat  stč. (pol. oddychać), hluž. dychać

 

dýchat  stč., Jg, SSJČ, sloven. dýchať


5    dichat Ru 2 — díchat Po 1, Ju 1, Ru 2 — dýchať Ju 7 — dejchat Ju 1–5, Ru 3, 4 — déchat Ju 6

Či