Holuba–Kopečného houba i huba ze stejného základu, dvojí kvantitou je rozlišován význam), kde ǫ se vyvinu-
lo v u/ú (huba/húba) a ú se později diftongizovalo v ou (houba).

Zdá se tedy, pokud má pravdu Gebauer a Holub – Kopečný, že tam, kde pro každý z obou pojmů existuje jiná podoba, tj. na většině Čech, bylo formální rozrůznění spojeno s významovým: huba ,ústa‘ × houba ,fungus‘, podobně jako např. město × místo. Jinde existuje pro oba významy podoba totožná (houba na zč. okraji, huba na Moravě) a tam jde buď o stará homonyma (tomu by odpovídal výklad Mch) nebo o nový dvojí význam pův. jednoho slova (Gebauer, Holub – Kopečný).

U významu ,fungus‘ se jeví jako pravděpodobnější, že starší je podoba houba, kde došlo v kořeni k dloužení za starý akut, kdežto podoba huba je reflexem tzv. moravské krátkosti. U významu ,ústa‘ se naopak zdá, že podoba houba je výsledkem dloužení, a to buď starého, způsobeného metatonií, nebo novějšího, možná v důsledku zč. tendence k dloužení či příklonu k jiným slovům s lokálním dloužením.

3                 Podoba houba ,huba‘ se objevuje jen na nejzápadnějším okraji Čech (pro srovnání: kde je i kůš, chvůje, kůs, douha, …), a to zpravidla jako dubletní, vedle většinové formy huba. Protiklad houba × huba ,fungus‘ je českomoravský; podoba houba je v celých Čechách s drobnými přesahy na Moravu, jež má spolu se Slezskem variantu huba.

4    a)   —

b)   houba  stč. húba, Jg též húba zast., SSJČ

5    a)   —

b)   houba Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — hóba Ju 6 — huba Ju 7

Či