125      a) bota (ČJA 1, 88)

b) kos (ČJA 2, 40)

1    M         a)  bota, botka — bot, botek

     búta

     but, butek

b) kús

2                 Mapa sleduje dloužení kořenného o u slov bota a kos. U slova bota navazují na staré podoby s kořenným -ó- varianty bůta a but/butek (u této varianty následně došlo k pravidelnému slezskému krácení).

Pro snazší představu čtenáře o celkové situaci je na mapě zachycen i rodový rozdíl bota, botka × bot, botek; u druhé mapované položky je pozitivně zobrazena jen zdloužená podoba kůs.

Dloužení u podoby bůta v záp. Čechách není důsledkem metatonií, protože slovo bylo zřejmě do češtiny přejato až ve 14. století, ale spíše jde o analogii podle dvouslabičných a-kmenů (bůta je speciální obuv, což ukazuje na ustálení dvojí kvantity a následnou možnost diferenciace). V Čechách proběhl vývoj ó > uo > ů a ve slez. nář. u podoby but/butek možná došlo ke stejnému vývoji, nelze však ani vyloučit – aspoň ve vých. části slez. nář. – návaznost změny na proces, který se uskutečnil v sousední polštině (úžení ó > ú a následné krácení). Lze uvažovat i o tom, že (podle Sławského) kmenové -u- zde vzniklo analogií podle obutý.

Nemapujeme podoby but, butek na střední Moravě, které jsou výsledkem tzv. horské změny o > u (srov. ČJA 5, 59 holub).

Dloužení (náhradní) u podoby kůs proběhlo asi jen v nominativu a později bylo na většině území odstraněno kmenovou analogií.

3                 Podoba bůta byla zachycena porůznu v záp. Čechách (Chodsko, Manětínsko, Plzeňsko, již. Rakovnicko) a podoba but, butek je příznačná po většinu slez. nářečí (bez nejjižnějšího okraje). Na ostatním území se užívají pouze varianty s kořenným -o- (bota, botka; bot, botek).

V západních Čechách, avšak poněkud jižněji, než je tomu u podoby bůta – na Domažlicku, Klatovsku a v záp. Pošumaví – bylo zachyceno slovo kůs; z ostatního území jsou doloženy pouze podoby s krátkou kořennou samohláskou (kos, kosák aj.).