2                 Na mapě je zobrazen rozsah dloužení kořenné samohlásky o > ů (< uo < ó) u slov chvoj (ČJA 2,70 borovice) a oj (ČJA 3, 130) a pozitivně je zachycena podoba lůže (,lože‘, viz ČJA 1, 159 postel).

Izoglosa vymezuje vých. hranici výskytu podoby chvůj(e). Je to současně i hranice výskytu tohoto slova jako lexému (na východ od izoglosy byly zachyceny výrazy borovice, bor a sosna). Ve vymezeném areálu byla pouze v šesti obcích (b. 206, 307, 317, 325, 327, 32) zaznamenána podoba chvoj(e), nejbližší dnešní češtině (SSJČ zast. a nář. chvoj), převažuje obměna s dlouhou kořennou samohláskou chvůje (v sev. části areálu v dubletě s podobou chvůj), která je prodlouženou zč. variantou stč. podoby chvojě (psl. *chvoja/jь). Toto -ů- bylo někdy sekundárně zkráceno, zejména pokud se vyskytuje v dubletě s podobou chvoj(e), kde je kořenná samohláska krátká (srov. 1 M). Vzhledem k tomu, že ze stč. není doložena podoba s -ó-, lze se domnívat, že podoba chvoj(e) se dříve vyskytovala na nějakém území později překrytém už také stč. výrazy borovice, bor či sosna a že zč. areál, v němž se v důsledku metatonií prodloužila kořenná samohláska, je pouze zbytkem bývalého většího areálu tohoto lexému.

Pokud jde o slovo oj(e) (psl. *oje n.), byly na celém území zaznamenány varianty všech tří rodů, zpravidla s náslovným v- (srov. PRO A3a) a krátkým kořenným -o-. Dloužení bylo zachyceno v několika menších oblastech na různých místech zkoumaného území. Soudíme, že je také starého data, vyvolané metatoniemi, a že ze stč. není doloženo pro svůj malý rozsah.

Podoba lůže navazuje na stč. lóže, což už ve staročeštině byla dubleta podoby s krátkou samohláskou lože. Zřejmě jde tedy o staré dloužení, provedené na malé části zkoumaného území v důsledku přízvukových a intonačních změn; nelze patrně uvažovat o vlivu varianty lůžko, která pokrývá většinu střm. nář., protože ta je novější, je doložena až u Jg. (Slovo lože bylo zaznamenáno na záp. okraji Čech a odděleně na sev. Valašsku a již. okraji slezských nářečí – v záp. polovině slez. nářečí je podoba ložo. Na ostatním území byly zachyceny jiné slovotvorné varianty – lůžko, ložnice – a jiné lexémy – postel, pohrádka.)

U žádné z podob zobrazených na této mapě neregistrujeme pravidelnou tzv. horskou změnu o > u (voj/e > vuj/e, srov. ČJA 5, 59 holub) ani pravidelné krácení ů > u (vůje > vuje, lůže > luže, srov. též ČJA 5, 208; ČJA 5, 209; ČJA 5, 210; ČJA 5, 211).

3                 Slovo chvůj(e) pokrývá kompaktní areál v zč. nář. (bez nejjižnějšího okraje) s přesahem na Rakovnicko.

Varianty slova oj(e) se zdlouženou samohláskou, tj. vůj(e), jsou doloženy z Domažlicka, z oblasti mezi Táborem, Ledčí nad Sázavou a Jihlavou a z pruhu území mezi Zábřehem a Brnem. Ojediněle byly zapsány i na Litomyšlsku a sev. Litovelsku.

Podoba lůže byla zachycena na Kladsku a na Zábřežsku.

4    a)   chvůj(e)  stč. chvojě, Jg chvoj, chvůj, chvůje, SSJČ chvoj zast. a nář., chvůj nář., sloven. chvoja, chvoje obojí hromad. ‚větve, obyč. jehličnaté‘, pol. chvoja, zast. choja

 

b)   oj(e)  stč. oj f., ojě f., oje n., Jg voj f. ob., oje f., oje n. mor. a slc., SSJČ oj/voj f., oj/voj m. říd., oje n. nář., sloven. oje n., hluž. wojo n.

      vůj(e)  Kt vůje f., ALJ vuj f. svč., vůje f. Chodsko

c)   lůže  stč. lóže, Jg, SSJČ zast. kniž.

5    a)   —

b)   (v)oje n. Ju 2, 4, 6, 7, Ru 5 — woje n. Po 1 — voj f. Ju 1, 3–5, Ru 1–4

lúže Po 1

Či