122      lůj (419)

1    M         lúj

luj

loj

2                 Mapa zachycuje územní rozložení dnešních podob psl. slova *lojь, tj. rozsah variant s novějším kořenným -ů-/-u- a podoby loj. V tomto psl. slově došlo na části území čes. národního jazyka zřejmě v důsledku metatonií ke zdloužení kořenné samohlásky, která se pak dále vyvíjela (*lojь > lój > luoj > lůj > luj). Dloužení o > ó bylo snad původně provedeno ve větším rozsahu, ale místy bylo odstraněno v důsledku analogie s nepřímými pády, kde zůstala samohláska krátká. V prodloužené variantě se -ů- (< uo < ó) udrželo pouze ve spisovném jazyce, v nářečích jen velmi okrajově. Na Moravě a ve Slezsku je krácení provedeno pravidelně, délka však vymizela (patrně z fonetických důvodů – příliš napjatá výslovnost skupení -ůj-, či pozice před nepárovou hláskou?) téměř z celého území Čech, proto krátké i dlouhé podoby na mapě zobrazujeme.

3                 Podoba loj je doložena ze zč. a svč. nář., z Novoměstska a střední části střm. nář., odkud přechází do vm. nář., jejichž území pokrývá téměř celé. Varianta lůj byla zachycena jen řídce, soustředěněji pouze na Brněnsku a dubletně na pomezí podob luj a loj v jv. Čechách; kromě toho je doložena ze zč. pohraničních měst a také z některých vnitrozemských měst, kam pronikla zřejmě ze spis. jazyka. Na ostatním území, tj. ve střč. a jč. nář., v již. a sev. části střm. nář. a ve Slezsku, se užívá obměna luj.