121      koš (1092)

1    M         koš

kúš

2                 Zkoumalo se dloužení kořenné samohlásky ve slově koš, tj. koš × kůš (< kuoš < kóš), způsobené patrně změnou intonace (před neznělými souhláskami zpravidla nedocházelo k tzv. náhradnímu dloužení za ztrátu jeru). Nemapujeme podobu kuš, vzniklou v důsledku tzv. horské změny o > u (srov. ČJA 5, 59 holub).

Vedle rozdílů hláskoslovných byly zaznamenány i výrazné diference sémantické; na některých částech území má podoba kůš, řídce i koš jiný význam (srov. ČJA 3, 87 velký koš na úhrabky; ČJA 3, 150 košatina).

3                 Na většině zkoumaného území se užívá podoba koš, shodná se spis. jazykem, jen na velké části záp. Čech (kromě Plzeňska) a na sev. Rakovnicku se zpravidla jako nedubletní vyskytuje varianta kůš. Ta pokrývá ještě velký areál v již. Čechách s drobnými přesahy do střč. nář., tam je však většinou dubletní s podobou koš a v sev. polovině areálu má jiný význam, zpravidla ,košatina‘.

Ve všech městech byla zaznamenána pouze podoba koš.