Slovo mistr bylo do češtiny přejato zřejmě ve středověku z lat. magister a upraveno tak, že v kořeni slova došlo ke stažení (magis- [majis-], viz níže, > mís-) a v zakončení pak patrně vlivem němčiny k odpadnutí -e-: -er > (slabičné) -r. Podoba s -í- snad byla posilována vlivem přejaté střhn. podoby meister [mejster], kde -ej- bylo mylně chápáno jako výsledek diftongizace a ztotožňováno s domácím -í-. U podoby majstr jde asi o novější přejímku z němčiny (snad za spolupůsobení starého pravopisu, kdy ji se psalo jako gi a slovo magister pak bylo vyslovováno [majister], [majster]. Svou roli zde mohla sehrát i podoba v předávajícím dialektu. U podob na -er jde o zachování původní lat. i střhn. přípony pod vlivem nář. tendence nevyslovovat slabičné r.

3                 Podoba mistr, shodná se spis. jazykem, byla zachycena zhruba v záp. polovině Čech, v Podkrkonoší, na Královéhradecku a Vysokomýtsku a na většině Moravy. Obměna místr se dokládá téměř nedubletně přibližně z vých. poloviny Čech (s několika výběžky na západ), na Moravě z Holešovska, Vsetínska a Uherskobrodska a ze sev. a jv. Brněnska. Na Frenštátsku se objevuje podoba mister, která navazuje na variantu majster, typickou pro vých. polovinu slez. nář. Na záp. polovině slez. nář. se užívá podoby majstr, která byla zaznamenána i v nepravidelném pruhu při již. a stř. části moravsko-slovenské hranice.

Města se shodují s venkovským okolím.

4    majster  sloven., pol.

mister  hluž. mišter

mistr  stč. též mistř, Jg, Tk, SSJČ, pol. mistrz

místr  stč., Jg

5    mistr Ju 5, Ru 2–4 — místr Po 1, Ju 1–3, Ru 4 — majstr Ju 6, Ru 4, 5 — mejstr Po 1

Či