114      zima (ČJA 5, 50)

1    M         zima

                   zyma (žyma 802, 804, 807, 808, 810)

                   zema

                   zma

                   zәma

                   zíma

                   zejma

zéma

2                 Zkoumala se územní diferenciace mezi podobami s dlouhou a krátkou kořennou samohláskou, tj. zima
× zíma, ve významu ,zimní období‘ (v některých nářečích v Čechách existuje významový rozdíl mezi podobami
zima ,chlad‘ a zíma ,zimní období‘). Jde o prastaré slovo, jež má kontinuanty ve většině ide. jazyků. Psl. podo-
ba byla *zimā, ale rus. akuz. je zímu, což vede k domněnce, že kvantita při deklinaci alternovala s důsledkem
kmenové analogie oběma směry. Na to ukazuje i významové rozštěpení v Čechách.

Na mapě je současně s uvedeným základním problémem představeno i území, kde i, í po z mělo širší výslovnost, případně se dále vyvíjelo spolu s y. Šrafováním jsou zobrazeny oblasti výskytu podob zyma (žyma), zema a zma, z nichž jen naposledy uvedená varianta má v zásadě pravidelný rozsah.

Areálem podob s dlouhým kořenným vokálem probíhá ostrá hranice mezi územím, kde í zůstalo měkké, a kde přešlo v ý. Nové ý se v Čechách diftongizovalo v ej (zejma), v moravské části areálu se pak dále změnilo v é (zéma).

3                 Z většiny zkoumaného území je doložena samohláska krátká. Podoba zima, shodná se spis. jazykem, byla zaznamenána na větší západní části Čech a pokrývá i většinu Moravy a Slezska. Na Valašsku a Opavsku se vyskytuje obměna zyma (žyma), ve stř. a již. části střm. nář. porůznu, souvisle v okolí Brna zema, v centr. úseku střm. nář. pak zma. V některých obcích na Znojemsku se objevuje podoba zәma. Dlouhá kořenná samohláska byla zachycena na rozsáhlé oblasti zaujímající svč. nář., Ledečsko a Zábřežsko. Pouze na Ledečsku se vyskytuje varianta zíma; ze svč. nář. se dokládá obměna zejma a ze Zábřežska zéma. V naprosté většině měst byla zachycena podoba zima, jež se jen výjimečně v oblastech s jiným nář. okolím objevuje jako dubletní.