2                 Mapa představuje změnu i > í na variantách slina a slína. Na základě zeměpisné situace jako starší chápeme podobu slina (psl. *sliná), v níž došlo ke zdloužení buď v důsledku metatonií, tj. přesunu ražené intonace na první slabiku a jejího následného prodloužení, nebo analogickým vyrovnáváním s gen. pl., pův. *slinъ, po zániku jeru náhradním dloužením slín. Nelze však ani vyloučit, že starší je podoba slína (pův psl. i bylo dlouhé) a změnou intonace naopak až druhotně vznikla varianta s krátkým kořenným vokálem slina. (Existuje ještě třetí možnost: starý česko-moravský rozdíl slína × slina byl setřen pozdějším krácením í > i v Čechách; pozůstatkem staré podoby slína je jen pruh na jihozápadě Čech, kdežto areál v svč. nář. má -í- nové.) Na mapě zachycujeme i oblasti, kde i po l ztvrdlo, a v důsledku toho se následně vyvíjelo, protože jejich rozsah není vždy pravidelný: mapujeme tedy i podoby slyna, slena, slna. Podoba s redukovaným i, tj. slna/sәlna, má neobvykle velký rozsah, proto jej na mapě také zobrazujeme.

3                 Většinovou podobou je slina, shodná spis. jazykem, která se jako dubletní objevuje často v oblastech varianty slína. Ta byla zachycena v jzč. nář. (bez Táborska a Jindřichohradecka) a dále odděleně v úzkém pruhu táhnoucím se od Roudnice nad Labem na Královéhradecko a Litomyšlsko. Podoba slyna byla zapsána ve dvou obcích na sev. Valašsku. Z centr. úseku střm. nář. je téměř v pravidelném rozsahu doložena obměna slna, která na okrajích přecházív podobu slena. Obměna slna byla zaznamenána na Znojemsku a zasahuje až na jv. Moravskokrumlovsko.

Ve městech, v jejichž okolí se užívá jiná varianta, se jako dubletní často objevuje i slina.

4    slina  stč., Jg, SSJČ, sloven., pol. s’lina, hluž. sliny plt.

slína  Jg

5    slina Po 1, Ju 2–6, Ru 2, 5 — sliny plt. Ju 7 — slína Ju 1, Ru 3, 4

Či