111      a) déšť (1552)

b) deště gen. sg. m. (ČJA 4, 34)

c) krev (511)

1    M         a)  dešť

     déšť

     díšť

b) de-

     dé-

     dí-

c)  krev

     krív/krév

2                 Mapa zachycuje územní rozložení nářečních variant slov déšť a krev se zaměřením na starší kvantitativní rozdíly ve střídnicích za starý ъ v psl. slovech *dъžďь a *krъvь (pův. nom. sg. byl *kry, později do nom. pronikl akuzativní tvar). Z těchto podob vznikly pravidelným vývojem (zánik a vokalizace jerů) podoby dešť a krev. Moravské podoby s dlouhou kořennou samohláskou (déšť – krév, z toho úžením é > í dýšť – krýv) patrně nevznikly v důsledku klasického náhradního dloužení (samotné -e- je výsledkem náhradního dloužení kořenného jeru za ztrátu jeru koncového) ani metatonií, ale vzhledem k tomu, že e × é (ý) je v tomto případě česko-moravský protiklad, jedná se zřejmě o rozdíl velmi starý. Jako určité vysvětlení se nabízí původní znělý charakter koncové souhlásky (u slova krev v nepřímých pádech i současný), který snad mohl zdloužení kořenné samohlásky způsobit. (Nelze vyloučit, že podoba krév vznikla v důsledku novoakutové intonace na původním jeru podobně jako drvo, střm. gen. pl. drъvь > drév > drív; srov. Lamprecht, 1987, s. 146.) Pokud jde o podobu déšť, vyskytující se dubletně v Čechách, jde asi o nové dloužení, realizované až po ukončení změny é > í, nebo o přejímku ze spisovného jazyka. Na mapě nesledujeme novější kvantitativní rozdíly jako slezské krácení samohlásek (déšť > dešť, krév > krev) či střm. krácení í > i (dýšť > dyšť, krýv > kryv). U položky déšť zůstala nemapována i pravidelná obměna šť × šč a podoby se ztvrdlým koncovým -t (např. dešt, dyšt). Všechny tyto rozdíly jsou souhrnně sledovány v jiných kapitolách tohoto svazku.

U položky krev je na mapě zvláštní izoglosou zobrazena pouze hranice podob krev a krýv, hranice ostatních variant východně od této izoglosy se téměř přesně kryjí s hranicemi variant výrazu déšť se starší dlouhou kořennou samohláskou (tj. déšť – krév; dešť – krev; dýšť – krýv; dyšť – kryv).

Podoby gen. sg. slova déšť, pokud jde o kvalitu či kvantitu kořenné samohlásky, se většinou shodují s podobami nom. sg., podoby s -í- mají jen poněkud menší rozsah: na pomezí areálů s dlouhým a krátkým vokálem se užívá dvojice dýšť × deště/-ťu. Pův. gen. zněl dščě, podoba s -e- je analogická. Na rozdíl od položky déšť se jednotlivé podoby gen. sg. u položky krev zcela od nominativu liší. Morfologická charakteristika této položky byla podána už v ČJA 4, 50; hláskoslovné charakteristice (různý vývoj pobočné slabiky) je věnována pozornost v jiné kapitole tohoto svazku (viz ČJA 5, 98).

Poznámka: psané -y-, -ý- v podobách dýšť, dyšť a krýv, kryv na mapě i v komentáři není etymologické, pouze pravopisné.

3                 Hlavním problémem mapy je položka déšť. Téměř v celých Čechách (bez nejvýchodnějšího okraje svč. nář.) a na Novoměstsku se užívají podoby s krátkou kořennou samohláskou, tedy zpravidla dešť, jen na sz., sev. a vých. okraji se jako dubletní objevuje i podoba déšť (obě jsou hodnoceny jako spisovné). Dále na Moravě převažují podoby se starší délkou (ve většině vm. nář. déšť, ve střm. nář. vyjma oblastí s pravidelným novějším krácením, na vých. okraji svč. nář. a na záp. okraji vm. nář. dýšť).

V gen. sg. položky déšť sledujeme jen kořennou samohlásku, morfologické rozdíly v zakončení jednotlivých podob zachycuje mapa ČJA 4, 50. Kořenná samohláska se liší od nominativu (e × y, ý) pouze na severním česko-moravském pomezí v oblasti mezi Vysokým Mýtem, Zábřehem, Boskovicemi a Novým Městem na Moravě a dále na jz. Moravě mezi Slavonicemi, Jihlavou, Třebíčí a Znojmem.

Hranice mezi podobami krev a krýv probíhá většinou poněkud východněji než hranice dešť × dýšť. Na severu je totožná se starou česko-moravskou hranicí, u Nového Města na Moravě se od ní odchyluje vých. směrem, takže jz. cíp Moravy má kořennou samohlásku krátkou.