110      a) pěna (2024)

b) řepa (1099)

c) řeka (1258)

1    M         a)  pjena (pena 755)

     pjyna 830

     pina 819, 826, 828

     p’ana

                        pína

b) řepa

     řípa

c)  řeka

     říka

     řika

2                 Mapa zachycuje územní rozložení podob pěna × pína, řepa × řípa a řeka × říka (řika). Ve všech třech dvojicích je jako spisovná hodnocena podoba s krátkou kořennou samohláskou. Pokud jde o první uvedenou dvojici podob, původní je snad pěna, která by pak v podstatě zůstala beze změny zachována od psl. dob, kdežto obměna pína zřejmě vznikla v důsledku dloužení ě > ie způsobeného metatoniemi a následné monoftongizace ie > í. Nelze však vyloučit ani možnost, že starší je podoba pína (í < ie za akutovou intonaci; stč. má podoby obě); staré -ie- by se pak krátilo v -ě- v důsledku změn v přízvukových a intonačních poměrech či vyrovnání s jinými pády, kde bylo ě od původu. Řídká slezská obměna pjyna (pina) je výsledkem pravidelné změny eN > yN. Východoslezská podoba p’ana vznikla dispalatalizací ě > ’a.

Rovněž podoby řepa a řípa se vyvinuly na základě různého vývoje přízvuku a intonace. Za starší považujeme podobu řepa (psl. *rěpa), v níž se kořenná samohláska patrně dloužila v důsledku metatonií, což vedlo ke vzniku podoby riepa; vzhledem k tomu, že hranice mezi dlouhou a krátkou podobou se do značné míry shoduje s hranicí výskytu tzv. moravské krátkosti, nelze vyloučit ani krácení staršího ie > ě; starší by pak byla podoba řípa.

Podobně je tomu i u forem řeka a říka. Buď je starší řeka (< řěka, tak stč., srov. Bělič – Kamiš – Kučera, 1979, ale Lamprecht uvádí řieka, srov. Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 80) a říka (< řieka) vznikla v důsledku metatonií, nebo je řeka novější, vzniklá pádovou analogií. Na mapě zachycujeme též slezskou zkrácenou obměnu řika.

3                 Na většině zkoumaného území se užívá podoba pěna. Obměna pína (často dubl.) pokrývá většinu jzč. nář. (bez Táborska a sev. Jindřichohradecka) a odděleně sev. od Hlučína a na Frýdecko-Místecku byla zachycena varianta pina/pjyna. Pro přechod. čes.-pol. nář. je charakteristická obměna p’ana. Města se shodují s nář. okolím.

Také podoba řeka je v našich nářečích většinová. Varianta říka byla zachycena jen na malém areálu mezi Uherským Brodem, Kroměříží a Vsetínem, její zkrácená obměna ve vých. polovině slez. nářečí a v obcích na území Polska. Podoby s -í-, -i- se přimykají ke slovenskému území (slovenština má -ie-).

Podoba řepa pokrývá větší východní část zkoumaného území; byla zachycena na Moravě a ve Slezsku, v Čechách pak v Podkrkonoší a dále východně od linie Nová Paka – Kolín – Ledeč nad Sázavou. Ostatní území Čech zaujímá varianta řípa, která je na venkově téměř výhradní, ve městech pak dubletní s podobou řepa, jež do městské mluvy pronikla zřejmě ze spis. jazyka.