ČJA 5
109 a) čas gen. pl. m. (ČJA 4, 131 od těch časů)
b) otav gen. pl. f. (ČJA 4, 139)
c) kuřat gen. pl. n. (ČJA 4, 134; ČJA 5, 9)
1 M a) čás
b) otáv
c) kuřát
2 Rozsah dloužení a > á sledujeme na gen. pl. slova čas ve frazeologickém spojení „od těch časů“. Kromě uvedeného dloužení byly zaznamenány i morfologické diference, proto byla položka zařazena do oddílu věnovaného morfologii (srov. ČJA 4, 131). Zde představujeme pouze izoglosu maximálního výskytu zdloužené podoby čás.
Poznámka:
V nom. sg. slova čas
výzkumem pro ČJA dloužení zachyceno nebylo, podobu čás však dokládá Voráč
(J. Voráč, Česká nářečí jihozá-
padní I, 1955, s. 29, mapa Vb), a to v celých záp. Čechách a dále na Strakonicku a Doudlebsku. Je příznačné, že se
archaická zdloužená podo-
ba zachovala jen ve frazeologickém spojení, kdežto jinde zanikla.
Rovněž další dvě položky zobrazené na této mapě už byly
zařazeny do svazku věnovaného morfologii (gen. pl. ČJA 4, 139 otav; ČJA 4, 134
kuřat) a zde představujeme pouze výskyt zdloužených podob otáv a
kuřát.
3 Jádro výskytu všech tří zobrazených forem je v záp. Čechách. Forma čás pokrývá kompaktní areál na záp. okraji Čech až po Plzeň a Klatovy, od Klatov pak vybíhá na záp. Strakonicko.
Podoba otáv se objevuje méně soustavně na Domažlicku, Plzeňsku a Klatovsku a zasahuje až téměř k Příbrami, ojediněle byla zachycena i jinde – na Táborsku a při okrajích Moravy.
Varianta kuřát tvoří tři oddělené areály: největší opět na západě Čech – téměř v celé zč. nář. oblasti (bez sev. okraje) a na širokém Příbramsku, kde přesahuje do střč. nář., další pak mezi Třebíčí a Znojmem a třetí na sev. okraji vm. nář.
4 a) čás stč. (do čás), sloven. čias
b) otáv sloven.
c) —
5 a) čás Ru 3
b) —
c) —
Poznámka:
Změna a >
á byla zachycena i u výrazu alej (ČJA 4, 18), týká se však několika variant (i morfologických), proto jí byla
věnována pozor-
nost v morfologickém svazku a zde ji už nezobrazujeme. Kromě toho jde o slovo přejaté, takže zdloužené podoby
(álej a další) jsou patrně no-
vějšího data. Vyskytují se více či méně soustředěně téměř na celém zkoumaném území (bez jižních Čech).
Pouze do morfologického svazku byly zařazeny také diference
naši × náši (ČJA 4, 256),
raz × ráz (ČJA 4, 284 jednou),
haž × háž
(ČJA 4, 332 házej), polami × polámi (ČJA 4, 190 poli), kravami ×
krávami, kravami >
kravámi (ČJA 4, 194 kravami), začat ×
začát (ČJA 4, 351
začít), žat × žát (ČJA 4, 352
žnout), zapjať × zapjáť (ČJA 4,
353 zapnout), vyplazit × vyplázit (ČJA 4, 355 vypláznout), schasnout ×
schásnout
(ČJA 4, 356 zhasnout), u nichž podoba s délkou vesměs zaujímá malou oblast na některém okraji zkoumaného
území.
Do hláskoslovného svazku nezařazujeme ani další položky, u nichž
byla zachycena změna a > á,
a to položky obsažené v některém
z prvních tří svazků ČJA, kde se tato změna týká lexémů doložených jen z části zkoumaného území. Zde o nich pouze
uvádíme základní in-
formace, ale na zvláštních mapách je už nepředstavujeme. Jde o podoby hřád/řád < hřad/řad (ČJA 3, 239 hřad) a láta (ČJA 1, 84 záplata).
Pokud jde o slovo hřad,
u podob s -a- převažuje náslovné h-, které se u podob s -á- vyskytuje jen vzácně. Jde o slovo doložené už z psl.
(*grędъ), proto dloužení kořenné samohlásky v některých částech území
mohlo být způsobeno změnami v přízvukových a intonačních pomě-
rech nebo náhradním dloužením za ztrátu jeru. Protože však podoby s -a-
se vyskytují většinou bez náslovného h-, nelze vyloučit, že délka
u podob s -á- se prosadila pod vlivem homonyma řád ,pořádek‘ či form. deminutiva řádek.
Forma (h)řád zaujímá kompaktní areál v svč.
nář.,
odkud přesahuje na Kolínsko a Ledečsko.
Slovo lata souvisí s látati a je to výraz starý, doložený
kromě mor. nářečí i v polštině, ukrajinštině a ruštině. Protože toto slovo není do-
loženo z celého území čes. jazyka (západně od řeky Svitavy se užívá názvu záplata), nelze s určitostí rozhodnout, zda podoba láta (na Brněnsku
a již. Boskovicku) je pozůstatkem většího území s kořennou délkou, které bylo později překryto jiným lexémem, a zda
tedy podoba lata je pro-
jevem tzv. moravské krátkosti, či zda by bylo správnější považovat podobu s -a- za výchozí a -á- pak chápat jako starší odraz změn intonačních
a přízvukových poměrů či jako novější příklon k inf. látat.
Či
