106      pata (1685)

1    M         pata — pjata (p’ata 801, 818, 819, pjato n. 806)

                   p’ynta

páta

2                 Vedle dloužení a > á (pata × páta) byly zachyceny i hláskové varianty pjata a p’ynta. Většinová podoba
pata, shodná se spis. jazykem, je výsledkem pravidelného vývoje z psl. podoby *pęta. (Vývojem nosovek se po-
drobně zabývají mapy ČJA 5, 67 a ČJA 5, 230, viz tam).

                   Zdloužená varianta páta je buď důsledkem praslovanské metatonie, nebo vyrovnání s gen. pl. pát – tak stč.

3                 Kromě slez. nář. je pro celé zkoumané území typická podoba pata, jen ve dvou oblastech v svč. nář. (v Podkrkonoší se záp. Královéhradeckem a na Litomyšlsku) se zpravidla v dubletě s ní užívá podoba páta.

Pro nář. slez. je typická varianta pjata (přesahuje poněkud až na sev. okraj vm. nář.), pro Těšínsko a Jablunkovsko podoba p’ynta.

Ve městech se výzkum neprováděl.