10        zapřáhnout (832)

1    M         zapřáhnout — zapřohnuc’ 824–830 — zapřahnout (zaprjahnúc 755)

zapřiehnuc’ 801

zapříhnout — zapřihnout

             zapříst

zapřungnut (zapřungnyć 831)

N          zasadit 452, 454–460

2                 Kromě střídnic za pův. dlouhé nosové ę (*pręgti) vedeme na mapě též starobylý tvar zapříst (ze staršího zapřieci – zapřahu s analog. zakončením infinitivu podle sloves typu nést, srov. ČJA 4, 342 moci). Dnes nejběžnější formy zapřáhnout, zapříhnout (náležící do 2. třídy) jsou novější.

Na neprovedení přehlásky ukazují formy se samohláskou -á- a s jejími střídnicemi -a-, -o-. Pozoruhodný je geografický rozsah rozdílné kvantity střídnic (zapříhnout × zapřihnout, zapřáhnout × zapřahnout), který na části území souvisí patrně se starými intonačními poměry.

Sloveso pův. 1. tř. mělo buď h (< g), např. přahu, přáhl, přiehli (zde před skupinou se změkčeným l), nebo ž, např. přěžeš. Teprve kmenovým vyrovnáním byl pův. stav změněn v první nebo druhou alternativu. Přechod ke 2. třídě vycházel už z tohoto stavu.

Podoba zapříhnout je analogická podle tvarů, kde k realizaci přehlásky byly hláskové podmínky, např. podle inf. zapříst.

Ve variantě zapřungnut pův. dlouhá nosovka ę splynula s nosovkou ǫ a ta se rozložila na samohlásku a nosovou souhlásku – un.

Již. Českobudějovicko dokládá vedle sledovaného slovesa ještě lexém zasadit; ten není mapován.

3                 Hlavní předěl mezi nepřehlasovanými a přehlasovanými formami probíhá zhruba podle staré zemské hranice, od Jihlavy pak směřuje přímo k jihu.

Od uvedené linie na východ převládají formy přehlasované zapříhnout, v oblasti pravidelného střm. krácení (srov. PRO A1b) ve variantě zapřihnout, jež v tomto případě zahrnula i větší část vm. dialektů. Varianta zapříhnout se vyskytuje jednak na území mezi oběma úseky střm. krácení (pás obcí na sev. a vých. Brněnsku) a jednak v mikroareálech na Holešovsku a již. a sev. Vsetínsku.

Přehlasované obměny se vyskytují rovněž v záp. Čechách (Klatovsko a záp. a sev. Plzeňsko); zde je zapříhnout dubletně vedle zapřahnout (na záp. okraji a Chodsku ještě vedle zapříst).

Nepřehlasované tvary, shodné se spis. jazykem, jsou téměř v celých Čechách (kromě záp. okraje) s přesahem na jz. Moravu. Již. polovina Čech zhruba po linii Rakovník – Kolín – Ledeč nad Sáz. – Jihlava – Slavonice se vyděluje tvarem zapřahnout, severně odtud je obvyklá varianta zapřáhnout. Forma zapřahnout pokrývá odděleně ještě již. úsek vm. nářečí (Břeclavsko a Kyjovsko) a ve Slezsku vytváří pruh zhruba mezi Odrou a Ostravicí, tady však jde o pravidelně krácenou variantu starého zapřáhnout, jak dosvědčuje forma zapřohnuc’ (po změně á > o). Pás přechod. nářečí česko-polských má formu s rozloženou nosovkou zapřungnut.