1          a) kaše nom. sg. (394) —

b) pekaře gen. sg. (50)

1    M         a)  kaše

     kaša (kašša 729, 741, 744, 752, 753)

b) pekaře

     pekařa (p’ekořa 831–836, 84)

2                 Na mapě sledujeme protiklad podob s provedenou a neprovedenou přehláskou ’a > e v koncovce nom. sg. feminin typu růže a gen. sg. maskulin typu muž (též stroj). Protože realizace či nerealizace přehlásky ovlivnila přiřazení sledovaných skupin substantiv k různým deklinačním typům, byla jim věnována pozornost v ČJA 4 (kapitoly Nominativ singuláru feminin, Genitiv singuláru maskulin). Vybrané výrazy (nom. kaše, gen. pekaře) reprezentují vždy určitý typ, a proto je zobrazení maximálně zjednodušené, pouze izoglosou společnou pro obě položky bez eventuálních dublet a přesahů.

Téměř shodný územní rozsah, jako mají varianty kaše, pekaře a kaša, pekařa, shledáváme u podob nom. sg. f. přivlastňovacího zájmena naše × naša (2340).

3                 Hranice oddělující výskyt podob s přehláskou a bez přehlásky je pro nom. kaše × kaša a gen. pekaře × pekařa v podstatě shodná. Sleduje záp. hranici čm. nář. od Slavonic po Svitavy a pak se odklání k Litovli a Šumperku. Území západně od této linie zabírají podoby přehlasované (kaše, pekaře), východní část teritoria pokrývají formy nepřehlasované (kaša, pekařa).

Situace ve městech není na mapě zobrazena; přehlasované podoby kaše a pekaře, shodné se spis. jazykem, pronikají však i do měst v oblasti podob bez přehlásky.