96        lidé nom. pl. m. (2092)

1    M         liďi (lyďi 738, leďә 611, 614, hlďi 614, luďi 747, ludzi 701, 82) — líďi (též 240, 501)

liďí

lidé (lide 95, lidé 738, lyďé 738) — ludé

luďé (též 701, též luďe 817, 82, ludze 818–820, 822, -dźe 830–834, 84, ludže 835–836)

ludzja 755

2                 Jméno lidé (původní i-kmen) si pro svou pomnožnost, a tudíž nevýrazný rod zachovalo ve spis. jazyce v plurálu poměrně dobře staré sklonění. V nářečích se v nom. pl. vedle převažujících koncovek -i (o-kmenová a jo-kmenová) a -é (konsonantická) dokonce vyskytuje ještě původní nom. pl. s i-kmenovou koncovkou -í (< ie).

Vedle rozdílu v koncovkách mapa registruje též diferenci ludé × ľuďé, která vyplývá z přiklonění k tvrdému či měkkému skloňovacímu typu.

Mapa rovněž zachycuje rozsah staré nepřehlasované varianty typu ludé (× lidé) a diferenci v kvantitě lídi × lidi. Nezaznamenány zůstaly hláskové varianty kořenného i v střm. nář., neboť územní rozšíření této změny li > le (l) u sledovaného slova postihuje izoglosa PRO F1.

3                 Základní protiklad tvoří rozdíl mezi formou lidi, která je příznačná pro oblast nářečí čes. v užším smyslu, nářečí střm. a úsek nářečí dolských, a podobou ludé, charakteristickou pro většinu vm. nářečí a pro záp. a již. část nářečí slez. Hlučínsko a čes.-pol. přechodová nář. charakterizuje forma luďé. Hlásková varianta lídi tvoří mikroareál na již. Královéhradecku a v Podorlicku.

Tvar lidí byl zachycen především na Kroměřížsku a Holešovsku, záp. od Brna a na Slavkovsku.

Podoba ludzja, zaznamenaná na Kopanicích, navazuje na sloven. jazykové území.

Situace ve městech se v podstatě shoduje s venkovským okolím; zejména do mluvy mor. měst proniká – většinou jako mladší dubleta – forma lidé, shodná se spis. jazykem.