ČJA 4
95 hosté nom. pl. m. (2036) —
1 M hosté 709, 731
hoste
hosťé
hosťe
hosťi
hosťí
2 Na mapě se sledují rozdíly v koncovkách nom. pl. substantiva host (pův. i-kmen mužský). Stará i-kmenová koncovka -í se uchovává víceméně jen na okrajích zkoumaného území. Převažují zakončení přejatá od jiných skloňovacích typů, především o-kmenová koncovka -i a zakončení -é a -e, která jsou od původu koncovkami konsonantických kmenů.
Nesledují se pravidelné hláskové obměny skupiny -st-, jež zachycují izoglosy PRO B6ab.
Nelze vyloučit, že slez. tvar hoste, explorátory často označovaný za mladší formu vedle podoby hosti, je hláskovou obměnou formy hosté, přejaté ze spis. jazyka.
3 Na většině území národního jazyka, s výjimkou záp. i vých. okraje, je běžný tvar hosti. Forma hostí se vyskytuje v záp. Čechách a dále v několika velmi malých areálech v Čechách (sev. od Benešova a v horním Posázaví) i na Moravě (na Jemnicku, sz. Brněnsku, na jv. a vých. okraji střm. nářečí). Sv. úsek vm. nářečí pokrývá podoba hosťé, vých. okraj slez. nářečí pak charakterizuje forma hostě; ta se dokládá ještě ze zč. okraje. Na Opavsku a na Příborsku je běžná podoba hoste.
Ve městech se položka nezkoumala.
4 hosté Db, Tk, MČ, pol. goscia, hluž. hóscojo
hosti stč., Tk, MČ
hostí stč. hoscie, hostie, sloven. hostia
5 hosťi Po 1, Ju 1–3, 7, Ru 4, 5 — hosťí Ju 3, Ru 2, 3
6 SSA 11.12, OLA 2241
Fi
