ČJA 4
91 sousedi nom. pl. m. (77) —
1 M souseďi (-ďә 603, 611, sumśedźi 835, sumśadźi 831–836)
souseďí
sousedé (sousede 93, susede 81, 83)
sousedove 312, 314, 05
susedy 819, 822
2 Na mapě se sleduje nářeční diferenciace v zakončení nom. pl. substantiva soused (pův. o-kmen). Vedle tvarů na -i a -í bylo zachyceno i archaické zakončení na -é a okrajová koncovka -ove. Původně akuz. koncovka -y je přenesena do nominativu.
3 Forma shodná se spis. jazykem sousedé je příznačná pro nářečí vm. Pokud se místy objevuje i jinde, jde o novější vliv spis. jazyka, častější je v mluvě mladé generace, zvláště ve městech.
Podoba sousedi je běžná na celém teritoriu národního jazyka s výjimkou záp. úseku Čech, většiny území vm. nářečí a několika dalších menších oblastí.
Forma sousedí je v Čechách charakteristická zejména pro zč. nář. oblast s výběžkem do oblasti střč. nářečí, dále tvoří malou enklávu v hor. Posázaví a na Slavonicku. Na Moravě se vyskytuje na sev. Brněnsku a podél vých. hranice střm. nářečí.
Jen ojediněle byly zachyceny formy sousedove (Manětínsko) a sousedy (Hlučínsko).
4 sousedé stč. súsědé, Db, Tk, MČ, pol. sąsiedzie, susodźa
sousedí sloven. súsedia
5 sousedi Po 1, Ju 1, 2, Ru 2, 4 — súseďi Ju 3, 7, Ru 5 — souseďí Ju 3, Ru 3 — sousedé Ju 7
6 ASJ II 56:48, SSA 11.12
Fi