ČJA 4

91        sousedi nom. pl. m. (77) —

1    M         souseďi (-ďә 603, 611, sumśedźi 835, sumśadźi 831–836)

souseďí

sousedé (sousede 93, susede 81, 83)

sousedove 312, 314, 05

susedy 819, 822

2                 Na mapě se sleduje nářeční diferenciace v zakončení nom. pl. substantiva soused (pův. o-kmen). Vedle tvarů na -i bylo zachyceno i archaické zakončení na a okrajová koncovka -ove. Původně akuz. koncovka -y je přenesena do nominativu.

3                 Forma shodná se spis. jazykem sousedé je příznačná pro nářečí vm. Pokud se místy objevuje i jinde, jde o novější vliv spis. jazyka, častější je v mluvě mladé generace, zvláště ve městech.

Podoba sousedi je běžná na celém teritoriu národního jazyka s výjimkou záp. úseku Čech, většiny území vm. nářečí a několika dalších menších oblastí.

Forma sousedí je v Čechách charakteristická zejména pro zč. nář. oblast s výběžkem do oblasti střč. nářečí, dále tvoří malou enklávu v hor. Posázaví a na Slavonicku. Na Moravě se vyskytuje na sev. Brněnsku a podél vých. hranice střm. nářečí.

Jen ojediněle byly zachyceny formy sousedove (Manětínsko) a sousedy (Hlučínsko).

4    sousedé  stč. súsědé, Db, Tk, MČ, pol. sąsiedzie, susodźa

sousedí  sloven. súsedia

5    sousedi Po 1, Ju 1, 2, Ru 2, 4 — súseďi Ju 3, 7, Ru 5 — souseďí Ju 3, Ru 3 — sousedé Ju 7

6    ASJ II 56:48, SSA 11.12

Fi