90        kluci nom. pl. m. (1895)

1    M         kluci (klúci 114, 131–133, 135, 145, 148, 156, 157, kuci 226, 10, 12, kluče 514, - 653, 655–658, 667, -cә 614)

klucí

2                 Mapa zachycuje nář. rozdíly tvaru nom. pl. substantiva kluk (pův. o-kmen). V oblastech, kde lexém kluk není doložen (srov. ČJA 1-1 chlapec), byla sledovaná koncovka zapisována na zástupných slovech. Vedle pův. o-kmenové koncovky -i se prosadila i-kmenová koncovka -í.

3                 Na většině území národního jazyka se vyskytuje forma kluci. Podoba klucí je rozšířena v jz. polovině Čech s přesahem na Slavonicko; dva areály dále vytváří na Moravě: na sev. Brněnsku a na vých. okraji střm. nářečí.

4    kluci  stč., Db, Tk, MČ, sloven. -ci, pol. a hluž. -cy

5    kluci Ju 1–3, 7, Ru 2, 4 — klucí Ju 3, Ru 2, 3

6    SSA 11.12

Fi