ČJA 4
89 krví instr. sg. f. (513)
1 M krví (krvi 49, 63, 91–93, 95) — kreví
krvej
krvjej
krvou (-ou 71, 79, 92, krvu 755)
krvjou (krvijó 677, krv’ú 705, 706, 723–726, 739, 740, 748–752, krvju 721, 71, 82, kvju 828, kfju 818, 819)
krvjum (krvjúm 738, krv’um 801, 832, 833, 84, kfjum 831, 834–836, 84)
2 Na mapě je zobrazeno rozšíření nář. forem instr. sg. substantiva krev (pův. ъv-kmen). Ve spis. jazyce se toto slovo zařadilo k novějšímu typu píseň.
V nářečích není situace jednotná. Starší (i-kmenová) koncovka ’ú se v Čechách a na záp. Moravě přehlasovala v -í, které se v sv. Čechách dále diftongizovalo v -ej.
Na zbytku Moravy a ve Slezsku k přehlásce ’ú > í nedošlo: na části (sz. a jv.) Moravy proto splývá tento tvar s tvarem tvrdých feminin (krvou jako ženou), na zbývající území Moravy a ve Slezsku se instr. krv’ú vyvíjel ve shodě s měkkou deklinací (koncovky procházely pravidelnými hláskovými obměnami, viz PRO Dlabc, D3a a Ala, srov. též ČJA 4-87 kočkou instr. sg. f. a ČJA 4-88 díží instr. sg. f.); odrazem tohoto stavu je rozložená měkká retnice na konci základu (např. krvjou), popř. zbytky měkkých retnic na Valašsku a v přechodových nářečích čes.-pol. (srov. oddíl 1M).
K zakončení -um srov. úvodní kapitolu.
Depalatalizovaná podoba krvej vznikla zřejmě na základě formy instr. sg. krví, popř. gen. krve, srov. ČJA 4-50 gen. sg. f.
Forma kreví svědčí o snaze po zachování podoby kmene podle nom. sg. (krev).
3 Vedle diferencí v nář. zakončení je na mapě zakresleno rovněž zeměpisné rozložení podob s -v- a se skupením -vj-. Formy s -v- byly jako výhradní zapsány v jzč. a střč. nářečích a na jz. Moravě, dále též v části vých. úseku svč. nářečí, na sz. a sev. Moravě, porůznu též v již. úseku vm. nářečí. Na ostatním území jsou rozšířeny tvary s -vj-.
Zeměpisně nejvýraznější morfologickou dichotomii, reprezentovanou zakončeními -í × -ou, doplňují koncovky -ej (svč. nářečí s výjimkou Hlinecká a přilehlý sev. úsek střč. nářečí) a -um (Opavsko, Hlučínsko, přechodová nářečí čes.-pol. a mikroareál na sev. Valašsku).
Formy se zakončením na -í (krví, na sz. Plzeňsku kreví) jsou rozšířeny po celých Čechách, nedubletně byly zapsány v jzč. a střč. nářečích a na jz. Moravě.
Tvary zakončené na -ou charakterizují většinu Moravy (bez jz. úseku) a přilehlé úseky Slezska.
Varianta krví, shodná se spis. jazykem, pronikla do naprosté většiny měst ležících v areálech s jinými morfologickými formami, dosti často na úkor tradičních nář. ekvivalentů. V svč. městech se u starší generace ještě drží zakončení s krátkým -i, mladá generace už má -í. Na Moravě si i ml. generace ještě často udržuje formu krvou.
4 krví stč. krv’ú, Db, MČ, hluž. kreju
krvjum pol. krwią
krvou sloven.
5 krví Ju 3, 6, Ru 2, 3 — krvej Ju 1, 2 — krwej Po 1 — krewej Po 1 — krvjej Ju 2, 4 — krevjej Ju 2 — krvú Ru 5 — krv’ú Ju 7
6 —
Ši
