84b      oku lok. sg. n. (1593)

1    M         uchu (h-)

uše (h-)

 

(v)oku

(v)oce

2                 Byly zachyceny nář. podoby lok. sg. substantiv ucho a oko; jde o neutra (původně s-kmenová), která se v sg. skloňují podle vzoru město.

Při výzkumu byly zaznamenány dvě koncovky; jednak pův. lok. koncovka -e, jejímž působením dochází ke změně kmenových souhlásek ch > š, k > c (uše, oce), jednak většinová koncovka -u, která sem pronikla z dat. sg. a která tuto alternaci nezpůsobuje.

Výskyt protetického h zde nesledujeme, viz např. ČJA 5-238a uhlí.

3                 Tvar uchu je rozšířen téměř na celém zkoumaném území, a to buď jako podoba jediná, nebo jako dubletní s tvarem uše. Lok. sg. uše vytváří dva od sebe oddělené areály, jeden ve vých. části svč. nářečí a na přilehlé části střč. nářečí (s výběžkem na sz. Boskovicko), druhý na Valašsku a sev. Uherskobrodsku, ojediněle byl tento tvar zaznamenán vých. od Klatov a již. od Příbrami.

Podoba oku je běžná na celém zkoumaném území. Tvar oce byl spíš výjimečně a jen roztroušeně zaznamenán v místech výskytu formy uše.

Ve městech byl zachycen pouze tvar oku; u substantiva ucho odpovídá situace víceméně stavu v okolních dialektech.