82        místě lok. sg. n. (2) —

1    M         místě (mňísťe 701, mjésce 755)

mísťi

mísťeťi

X          m’ejscu (m’escu 84)

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření podob lok. sg. o-kmenového neutra místo. Vedle tvaru místě s pův. lok. koncovkou -ě byl zaznamenán i tvar místi se zakončením -i, které bylo přejato od jo-kmenů stř. rodu (vzor moře). Forma místěti svědčí o přechodu ke sklonění nt-kmenovému (vzor kuře).

U obměny mějscu, která navazuje na sousední polštinu, bylo využito od původu dativní koncovky -u.

3                 Téměř na celém území je doložen tvar místě, shodný se spis. vyjádřením. Lok. sg. místi byl nesouvisle a zpravidla dubletně s formou místě zapsán v již. polovině Čech; dále je ještě doložen z Jemnicka. Podoba místěti byla zaznamenána roztroušeně na území střč. a jč. nářečí.

V oblasti přechodových nářečí čes.-pol. se vyskytuje tvar mějscu.

Ve městech se zachycený stav zpravidla shoduje s venkovským nář. okolím.