8          zelí nom. sg. n. (1125)

1    M         zelí — zélí

zelé

2                 Byl mapován nom. sg. pův. ьjo-kmenového neutra zelí. Vedle rozdílu zelí × zelé mapa zachycuje i hláskoslovné obměny zelí × zélí. Podoba zélí vznikla dloužením kmenové samohlásky, srov. též např. ČJA 5-113 slina nebo ČJA 5-116 kniha. V nářečích v Čechách – především ve střč. nářečích – neprobíhá pravidelně krácení koncového -í, často vedle sebe v jazyce fungují obě podoby, tedy zelí i zeli. Vcelku však výskyt zkráceného -i sleduje izoglosu PRO Alc. Tvar nom. sg. zelí, shodný se spis. jazykem, má pravidelnou koncovku ьjo-kmene neutra (novočeský typ stavení). Tvar zelé zachovává původní koncovku -é; vyskytuje se na území, kde nedošlo po souhlásce l k úžení é > í.

V přechodných čes.-pol. nářečích se lexém zelí nevyskytuje. Skutečný stav koncovky tu demonstrujeme na zástupném slovu veselí.