79        na koni lok. sg. m. (809)

1    M         koňi (kóňi 720)

koňu (též 79) — kuňo

koňovi (koňoj 147, 158, 506, 12, koňov 603) — kuňovi 622, 623, 625

2                 K charakteristice jednotlivých koncovek srov. ČJA 4-54 pekaři dat. sg. m. Vzhledem k adverbiální povaze spojení jet na koni lze uvažovat o starobylosti tvaru koni v čes. nářečích v užším smyslu. Pův. forma přežívá, zřejmě též v důsledku adverbializace, ve vm. nářečích (k uchovávání pův. lok. koncovky -i srov. též lok. sg. maskulin). Mor. tvar koňu je však od původu podoba dativní. Obměny s počátečním ku- (kuňu/kuňovi) souvisí patrně spíše se změnou o > u uchovanou dnes v nářečích horského typu než s vyrovnáním podle podoby kořene v nom. sg. (kůň, kuň): V nářečích, kde existuje protiklad ú × u, byla zapsána podoba kuni, kuňovi (< koni, koňovi), nikoliv kůňi, kůňovi (podle kůň). Výzkum zaznamenal uvedený jev na větším území, než jak uvádí PRO F3. V dialektech s neexistující opozicí ú × u nelze však ani vliv tohoto analogického vyrovnávání vyloučit, srov. též ČJA 4-33 nože gen. sg. m., ČJA 4-56 noži dat. sg. m.

3                 Ve srovnání s neadverbializovaným užitím subst. kůň (např. o koni, srov. ČJA 4-54 pekaři dat. sg. m.) byl zaznamenán v nářečích na Moravě a ve Slezsku stav poněkud odlišný. Zatímco v celých Čechách se užívá koncovky -i jako výhradní (byla zachycena i tam, kde bylo zjištěno dativní -ovi), člení se území ve vých. polovině národního jazyka do tří výrazných areálů s třemi tvaroslovnými variantami: na záp. Moravě (s výběžkem na sev. Novoměstsko) byl zapsán tvar koňovi, v ostatních střm. nářečích a v nářečích slez. koňu, ve vm. nářečích (s přesahem na Přerovsko) koni. Zakončení -ovi se objevuje jako dubletní zejména ve vm. nářečích a na Brněnsku.

Obměny s počátečním ku- (kuňu, kuňovi) jsou doloženy z území mezi Boskovicemi a Brnem.

Stav ve městech se shoduje s nář. okolím, v mor. příhraničních městech se užívá navíc tvaru koni, v sm. oblasti též koňovi.