77        dni lok. sg. m. (1482)

1    M         dňi

dnu (dno 620)

dňu

2                 Morfologické diference v lokálovém tvaru subst. od původu n-kmenového spočívají v rozdílném (novějším) přiřazení k tvrdému typu maskulin (dnu); na Moravě svědčí tvar dňu o sblížení tvrdé i měkké deklinace. Jako nejstarší přetrvává od původu dativní n-kmenová koncovka -i, shodná se zakončením měkkých maskulin. K obměně v koncovce -i (dni > dňә) srov. PRO C2a.

Ve spis. jazyce koexistují tvary dni a dnu.

Zjištěné nář. tvary jsou vázány na rozdílnou podobu nom. sg. den × deň, viz ČJA 4-2 den nom. sg. m.

V Čechách byl výzkum uskutečněn jen na opěrné síti bodů.

3                 V čes. nářečích v užším smyslu se užívá tvarů dni, dnu zpravidla dubletně. Situace na Moravě je vyhraněnější, nář. tvary vytvářejí ostře vymezené areály: V záp. úseku střm. nářečí (po linii vedoucí severojižním směrem zhruba mezi městy Svitavy a Znojmo) a na celém území vm. dialektů (s přesahem až k Lipníku nad Bečvou a Kroměříži) je běžná koncovka -i (na Novoměstsku často souběžně s koncovkou -u: dnu). Větší část střm. nářečí a slez. nářečí charakterizuje varianta dňu. Tvary ve městech se shodují s nář. okolím, v pohraničních městech sev. Moravy se navíc uplatňuje zakončení -i a -u.