76        kameni lok. sg. m. (1214) —

1    M         kameňi (kameňә 603, 615)

kamenu

kameňe

kameňu

2                 Nář. rozdíly v tvaru lok. sg. maskulina kámen, od původu subst. n-kmenového, jsou vyvolány jednak uchováním už stč. koncovky -i (ta však není u n-kmenů původní; pronikla sem z dativu), shodné se zakončením deklinace měkké, jednak přiřazením k deklinaci tvrdé (kamenu, kameně), popř. splynutím obou (kameňu).

Ve spis. jazyce koexistují tvary kameni, kamenu, kameně. Zjištěné tvary jsou vázány na rozdílnou podobu nom. sg. kámen/kamen × kameň, viz  ČJA 4-1 kámen nom. sg. m.

Výzkum v Čechách byl uskutečněn na opěrné síti bodů.

3                 Pro území Čech je příznačná dubletnost tvarů kameně/kamenu, tvar kamenu se poněkud soustředěněji vyskytuje na záp. a již. okraji Čech. Na vých. okraji čes. nářečí, v čm. dialektech a na přilehlé jz. Moravě je běžná varianta kameně. Ostatní střm. nářečí a nářečí slez. spojuje forma kameňu. Vm. nářečí s přilehlým úsekem vých. střm. nářečí jsou typická tvarem kameni.

Ve městech se výzkum neprováděl.