75        úle lok. sg. m. (1402)

1    M         (h)oulu (úlu 642, 644, ulu 648, 672, 675, hulu 818, 831, 834, 835, úlo 633, 643)

(h)oule (ule 639, 675, húle 515, hule 833, 836)

(h)ouli

2                 Subst. úl náleželo pův. k ьjo-kmenům. Ve stč. období se však jejich deklinace rozpadla a substantiva přešla k jiným, produktivním typům. V nář. tvarech lok. sg. dochází k diferencím, které spočívají v přiřazení k tvrdé nebo měkké deklinaci (v případě -u na Moravě jde o dativní tvar, který do lokálu pronikl na pozadí vztahu dativ-lokál, srov. ČJA 4-73 voze lok. sg. m.).

Na záp. Moravě se uplatňuje koncovka -i, avšak v menším rozsahu než u substantiv na -s a -z (vůz, les). Její výskyt na archaických okrajích Čech může svědčit o přechodu k jo-kmenovým substantivům a případné návaznosti na pův. zakončení ьjo-kmenové (původně -í).

3                 Areály jednotlivých forem zpravidla nejsou tak ostře vyhraněny jako u jiných substantiv. Tvar úle pokrývá území Čech, záp. Moravu a vých. část střm. nářečí. Varianta úlu je doložena roztroušeně z celé oblasti čes. nářečí v užším smyslu, zejména z jzč. a střč. nářečí, mikroareál tvoří na Trutnovsku. Na Moravě byla zachycena v severojižním pásu střm. nářečí, její souvislý nedubletní výskyt charakterizuje nářečí slez. Formou úli se vyčleňují vm. nářečí. Tato forma byla zachycena také na Jemnicku a Novoměstsku.

Ve městech nebyl výzkum proveden.