75        úle lok. sg. m. (1402)

1M(h)oulu (úlu 642, 644, ulu 648, 672, 675, hulu 818, 831, 834, 835, úlo 633, 643)

(h)oule (ule 639, 675, húle 515, hule 833, 836)

(h)ouli

2                 Subst. úl náleželo pův. k ьjo-kmenům. Ve stč. období se však jejich deklinace rozpadla a substantiva přešla k jiným, produktivním typům. V nář. tvarech lok. sg. dochází k diferencím, které spočívají v přiřazení k tvrdé nebo měkké deklinaci (v případě -u na Moravě jde o dativní tvar, který do lokálu pronikl na pozadí vztahu dativ-lokál, srov. ČJA 4, 73 voze lok. sg. m.).

Na záp. Moravě se uplatňuje koncovka -i, avšak v menším rozsahu než u substantiv na -s a -z (vůz, les). Její výskyt na archaických okrajích Čech může svědčit o přechodu k jo-kmenovým substantivům a případné návaznosti na pův. zakončení ьjo-kmenové (původně -í).

3                 Areály jednotlivých forem zpravidla nejsou tak ostře vyhraněny jako u jiných substantiv. Tvar úle pokrývá území Čech, záp. Moravu a vých. část střm. nářečí. Varianta úlu je doložena roztroušeně z celé oblasti čes. nářečí v užším smyslu, zejména z jzč. a střč. nářečí, mikroareál tvoří na Trutnovsku. Na Moravě byla zachycena v severojižním pásu střm. nářečí, její souvislý nedubletní výskyt charakterizuje nářečí slez. Formou úli se vyčleňují vm. nářečí. Tato forma byla zachycena také na Jemnicku a Novoměstsku.

Ve městech nebyl výzkum proveden.