73        voze lok. sg. m. (687)

ovsu (1038)

1    M         voze (též 44)

vozi

vozu — vozo — voz

2                 Závažné jsou morfologické diference voze × vozi × vozu (ostatní rozdíly jsou povahy ryze hláskoslovné, srov. PRO D2abc, F2c). Koncovka -e dokládá morfologické zařazení k tvrdému typu, zatímco koncovka -i jednoznačné přičlenění k typu měkkému (původní lokálové jo-kmenové zakončení). V mor. nář. tvaru na -u (jde o koncovku od původu dativní, jež se uplatňuje na pozadí vztahu dativ-lokál) zůstávají oba typy deklinace, měkký a tvrdý, nerozlišeny (srov. stroju/hradu).

3                 V českých nářečích v užším smyslu nedochází k tvaroslovným rozdílům, užívá se zde jen formy voze. Ta je dále příznačná pro přilehlý severní úsek čm. nář., pro dialekty na Zábřežsku a Litovelsku a pro slezská nář. Jako novější proniká tento tvar do mluvy mladé generace ve střm. nář. Tvar vozi byl zachycen na západní Moravě a odděleně ve vm. nářečích (v severním úseku v obměně vozy) a v nář. na Holešovsku. Ostatní střm. nář. se vydělují variantami voz (centrální úsek) a vozo (stř. pruh střm. nář. a přilehlé úseky). Na Příborsku tvoří mikroareál forma vozu.

Do mluvy měst na Moravě proniká tvar voze, shodný se spisovným jazykem. Ten se uplatňuje jako dominantní též v pohraničních městech.