ČJA 4

72        potoce lok. sg. m. (1255) —

kožiše (542)

1    M         potoce

potoku

2                 Variabilita tvarů v lok. sg. subst. potok (od původu o-kmen) spočívá ve využití pův. koncovky o-kmenové (, způsobující alternaci) nebo koncovky u-kmenové (-u). V svč. nář., zejména na Královéhradecku, v již. části vm. nářečí a na sev. okraji slez. nářečí má výraz potok nenářeční povahu, je přejat ze spis. jazyka, srov. ČJA 2-134 potok (strouha/struha, járek, křípopa).

3                 Starší tvar potoce pokrývá souvislý areál na území celých Čech, dále se uchovává v severojižním pruhu území mezi Šumperkem a Moravským Krumlovem a na Valašsku s přesahem na Uherskobrodsko. V jv. Čechách, na území záp. od Roudnice, rozptýleně v svč. nářečích a na Moravě k němu přistupuje forma potoku: ta se prosadila jako jediná v čm. nářečích, na jz. Moravě a ve vých. polovině Moravy. Jako výhradní byla zapsána také ve slez. dialektech.

Stav ve městech je shodný s mluvou ve venkovském okolí. Do mluvy českých pohraničních měst proniká tvar potoku, v pohraničních městech moravských se naopak prosazuje varianta potoce.


4    potoce  stč., Db, Tk, MČ

potoku  Db, Tk, MČ, sloven., pol., hluž. -u


5    potoce Ju 3–5, Ru 2–4 — potoku Ju 1, 2, 7

6    —

7                 Méně výrazné územní diference se projevují v tvaru lok. sg. substantiva kožich. Na celém území národního jazyka je běžný tvar kožichu, jen některá nářečí, a to spíše v okrajových úsecích, uchovávají starobylou formu kožiše: je tomu tak zejména v svč. nářečích (na je

jich sev., sv. a jv. okrajích) a na přilehlém okraji střm. nářečí. Nejvýraznější areál tvoří tato varianta ve vm. dialektech: její rozsah se zde sho-
duje s areálem tvaru potoce.

Atlasy: SSA 11.42, 11.43

Kl