63        dceři dat. sg. f. (1807)

1    M         ceři (-i: jen F2b; ceřə 603, 611, 614, 615) — céři (-i: jen F2b; cíři 102–106) — čeře — ceř

ceře — céře

2                 Substantivum dcera (pův. r-kmen), v nové češtině vřazené k produktivnímu typu žena, uchovává starobylou formu dativu a lokálu dceři jak v spis. jazyce, tak ve většině nářečí. Novotvarem je podoba dceře, dokládající příklon k typu žena i v dativu. Hláskoslovné rozdíly zaznamenané na mapě zasahují tvar s koncovkou -i (dceři × dceře × dceř). Na mapě registrujeme i hláskové obměny se zdlouženým e v kořeni (dcéři, dcéře).

Souhlásková skupina dc- se na celém území ve výslovnosti zjednodušuje na c-; tato podoba se promítá do všech tvarů. Uvedený jev na mapě nezakreslujeme.

3                 Tvar dceři (v střm. centrálním úseku v podobách dceře, dceř) je z hlediska územního rozšíření většinový a ve stř. části slez. nářečí zasahuje i do oblasti výskytu formy dceře. Ta byla zachycena ve slez. dialektech, na Valašsku a v kopaničářských nář., odděleně též v Čechách při jejich záp. okrajích a na Kladsku.

Hlásková obměna se zdlouženým é v kořeni pokrývá rozsáhlé území sev. poloviny Čech, ohraničené řekami Sázavou a Vltavou, a odděleně pak oblast vm. nářečí.

Situace ve městech se shoduje se stavem zachyceným v nář. okolí, do oblasti nář. formy dceře proniká (zejména ve slez. nářečích v mluvě mladé generace) tvar dceři, podporován spis. jazykem.