59b      jehle dat. sg. f. (592)

1    M         jehle (jahle, johle; ihle 755, jygle 835)

jehli (jahli; jehlә 611, jahl 614, jehly 706, 833) — jehle — jehl

2                 V tvaru dat. sg. feminina jehla (původní a-kmen, vzor žena) byly vedle diferencí tvaroslovných, spočívajících k přiřazení k tvrdému nebo měkkému deklinačnímu typu (jehle × jehli), zjištěny také rozdíly hláskoslovné. Z nich registrujeme střm. obměnu koncovky i (-e, -), zásadního významu je i hranice výskytu dvojího l: oddělujeme tak odlišný původ tvarů jehle ve střm. nář. (zde jde o hláskovou změnu v koncovce, tj. jehli > jehle) a jehle v Čechách, na vých. Moravě a ve slez. nářečích (zde se uchoval tvar původní: jehle). Nemapovány zůstaly podoby s jinými samohláskami v kořeni (-a-, -o-, -y-, i-). K jejich územnímu rozšíření srov. ČJA 4-110 jehly nom. pl. f.

3                 Oblasti s tvarem jehle a jehli jsou ostře územně vymezeny: dativní podoba jehle je příznačná pro dialekty v Čechách s přilehlým jzm. okrajem a pro slez. a vm. nářečí s přilehlým sv. okrajem střm. nářečí. Formou jehli se vydělují čm. a střm. nářečí (bez Holešovska) s jz. okrajem vm. dialektů. Hláskové obměny tohoto tvaru, jehle a jehl, byly zaznamenány v centrálním úseku střm. podskupiny (s přesahem na Brněnsko).

Mluva měst se shoduje s nář. okolím. Vlivem spis. jazyka proniká do mluvy střm. měst tvar jehle. Toho se jako výhradního používá i v sm. pohraničních městech.

4    jehle  stč., Db, Tk, MČ, sloven. ihle, pol. igle, hluž. -e

5    jehle Po 1, Ju 1–3, 7, Ru 4 — jahle Ju 5, Ru 2, 3 — jehli Ju 6, Ru 5

6    —

Kl