58        peří dat./lok. sg. n. (2045, 2046)

1    M         peří, péří

peřú, péřú (-u 722, 747, 756, 757, 81–83, perjú 755, peřju 801, p’yřu 831–836, 84, p’eřu 834)

peřó (též 643, -o 659)

peřímu, péřímu jen dat.

peřím, péřím (-im 325, 326, 328, 334, 24) jen lok.

péřúm 738 (-um 701, 747)

2                 Byly mapovány tvary dat. a lok. sg. ьjo-kmenového neutra peří (vzor stavení).

Na velké části území byla v obou pádech zachycena podoba peří; ta je shodná se spis. vyjádřením. V dat. sg. jde o tvar navazující na pův. koncovku -ú, která na části území podlehla přehlásce ’ú > í, v lok. sg. je zakončení -í původní.

V archaických vých. nářečích se dochovaly podoby bez přehlásky – koncovka -ú je v dat. sg. původní a odtud byla na části území přejata do lok. sg.; také střm. dat./lok. sg. peřó je reflexem pův. nepřehlasované dat. koncovky: vznikl diftongizací koncovky -ú > -ou a pozdější monoftongizací -ou > -ó, tzn. peřú > peřou > peřó.

Podoba s koncovkou -úm (-um) odráží rovněž staré dativní zakončení -ú (zkrácené v -u), které bylo přejato do lok. sg. Zde bylo podle lokálu adjektivní flexe připojeno -m, zřejmě aby se zabránilo homonymii těchto dvou pádů, odtud pak mohlo zvratnou analogií pronikat zpět do dat. sg.

Kromě toho se zejména v čes. nářečích vyvinuly další novotvary eliminující pádovou homonymii, tj. dat. peřímu a lok. peřím. Vznikly přechodem od substantivní flexe k adjektivnímu měkkému skloňování středního rodu (vzor jarní).

K hláskovým variantám se zdlouženou kořennou samohláskou pé- viz ČJA 5, 186a peří.

3                 Dat./lok. sg. peří je rozšířen na velké části zkoumaného území (po celých Čechách, v již. a vých. částech střm. nářečí a zhruba v již. polovině vm. nářečí).

Tvary s adjektivním zakončením peřímu, peřím jsou společně doloženy ze širokého Rakovnicka a sporadicky z již. a sz. Klatovska. Dat. sg. peřímu, ale lok. sg. peří byl zaznamenán zejména v zč. okrajovém úseku